Kam poděla se úcta k dílu a řemeslu, ne ze strany němých tváří, to ze strany průchozích nechajících na mě kálet. Vidí mě vůbec? Vědí, kolik potu se ve mě skrývá? Kolik mozolů a dřiny jsem vlastně stála a proč tu jsem?
Jak chybí mi nadšené tváře a pohled z očí do očí. Teď skrze krabičky hledí na mě, mnohdy i zády natočeny.
