Marie očima Scarlett – napsala Míša Štěpánka Sedláčková

V salonku zastrčeném až za restaurační kuchyní to vypadalo jako na tajném mejdanu. Na pianu v rohu stály otevřené lahve a prázdné byly vyrovnané v řadě u zdi. Stoly byly sražené k sobě a na provizorním tanečním parketu se několik párů vlnilo do rytmu osmdesátek. Místností se vznášel kouř a jeho vůně napovídala, že není jen z cigaret. Hudbou se proplétaly hlasy a smích a dohromady vytvářely nezaměnitelný rytmus. Sraz ze základní školy po 35 letech. Scarlett se lehce opírala o piano a pozorovala Marii.

Marie byla ta, která vždy hrála prim. Scarlett si nikdo ani nevšiml, Marie ji prostě dokázala „vytěsnit“. Seděla u jednoho z krajních stolů ve svém byznys kostýmu smetanové barvy a napjatě se usmívala. Scarlett ten úsměv dobře znala, stejně tak jako to napětí ve vějířcích vrásek kolem očí. Napadlo ji, zda ho odkládá alespoň v noci, když spí. Byl to ten dokonalý úsměv s lehce pootevřenými rty, které jakoby mimochodem odhalovaly řadu dokonalých zubů. Univerzální pro každou příležitost. 

Marie byla ztělesněním ženy připravené na každou situaci. Světlou pleť zvýrazňovaly pihy na nose, jak to u zrzek někdy bývá. Na tváři měla jen lehký make-up, rty jemně zvýrazněné světlou rtěnkou a zelené oči decentně namalované. Samy o sobě svou barvou i tvarem byly dostatečně znepokojivé, nebylo třeba jim přidávat na pozornosti.
Zrzavé vlasy měla vyčesané do přísného drdolu, ze kterého neunikl ani vlásek. Její ruce s francouzskou manikúrou vypadaly překvapivě mladě a neprozrazovaly skutečný věk. Stejně jako její štíhlá udržovaná postava a nohy v lodičkách na vysokém podpatku. Byla ztělesněním nenápadné dokonalosti, vzbuzovala přesně ten dojem, který vzbuzovat chtěla. Jsem seriózní, spolehlivá a jsem tu pro vás. Styl, který pilovala třicet let, kdy postupovala na kariérním žebříčku v korporátu, kam nastoupila ještě během studií na vysoké škole. 

Scarlett napadlo, že Marie sem vlastně vůbec nezapadá.
Všichni ostatní se uvolněně bavili, jen ona seděla, poslouchala a nic neříkala. Na výzvu spolužáka Pavla k tanci jen němě zavrtěla hlavou a dál si napjatě pohrávala se sklenicí červeného vína, které usrkávala víc než hodinu. Své spolužáky neviděla víc než třicet let. Žila na opačném konci města, než kdysi vyrůstala, a nějakým záhadným způsobem se jí podařilo se jim vyhýbat. Až do dneška. Scarlett si v duchu říkala, proč sem Marie vlastně chodila. Místnost najednou prořízl pronikavý hlas spolužačky Anduly: „Pamatujete si na aféru s rudou píčou?“
Marie sebou cukla a zvrhla skleničku s vínem na svůj dokonalý kostým. Scarlett se spokojeně usmála: „Že bych konečně mohla přijít ke slovu?“