„Jo, bude nové vydání staré hry. Kámo, to je nostalgie,“ řekla kamarádka na druhé straně obrazovky. Zamyslel jsem se nad tím, co mně přijde jako nostalgie a co zná ona taky. Nostalgie z dětství. Najednou jako by se mi v hlavě rozsvítilo.
„Pamatuješ si ještě cédéčka a dévédéčka?“ zeptal jsem se. Viděl jsem to v hlavě, jako by to bylo včera. Seděl jsem na posteli ještě v starém pokoji. Já jako malý harant. Byl deštivý den a já nikam nemohl. Vzal jsem si velký obal, který byl pro mě velmi těžký, a pomalu otevřel zip. Celý obal byl plný DVD. Každá jeho kapsa byla plná a to, co se nevešlo, se tam jen válelo volně. Všechno to byly filmy. Procházel jsem každé DVD a díval se na název, který na něm byl napsaný černým liháčem. Co jsem si to nakonec vybral? Komedii, nebo akční film? Ta otázka mi zněla v hlavě.
„Jo, vypalovaná cédéčka, to je nostalgie,“ smáli jsme se oba u hovoru přes internet.
