Odhal, kdo je nezvaný host! Třeba je i v tvojí hlavě… - napsala Nikola Rusnáková

Přichází bez pozvání. Nezazvoní, nezaklepe, prostě jí vtrhne do života, jak se mu zlíbí. A co je na tom nejhorší? Je jak jezinka. Vypadá to, že jen prstíček strčí a hned zase půjde, ale místo toho rozrazí dveře a pohltí celou její mysl svým nechtěným já. Třeba by si na něj Klára i nějak zvykla, kdyby seděl, jako slušný host a vedl příjemnou konverzaci. Jenže on si neustále jede to svoje a našeptává jí, co nechce slyšet. “Tohle bys asi neměla. Tohle hodný holky nesmí!” nebo “Dlouho se ti neozval, co asi tak dělá, hm? Fakt myslíš, že jsi pro něj dost dobrá?” A nejen to! Vymýšlí si příběhy, skládá domněnky a svou společností jenom zamořuje vzduch.
Jako třeba včera! Klára si vyšla na procházku po městě a najednou spatřila svého přítele Michala. Na tom by ještě nebylo nic špatného, jenže on si zcela v klidu seděl v kavárně s nějakou blondýnou! Klára zůstala stát jak opařená a krve by se v ní nedořezal. A nezvaný společník, za to pohodlně usazený v její hlavě, hned začal “no vidíš, já ti to říkal, že tě podvede! To bylo jasný hned, koukalo mu to z očí a ty stejně nejsi tak hezká jako ty holky okolo!” a šil do ní dál “No tak dělej, vlítni na tu mrchu, co ti dělá do chlapa! Nebo ani na to nemáš?!” hecoval jí našeptávač. Klára poslechne, zrychlí krok a vyštěkne na svého, ještě před chvíli milého, “můžeš mi vysvětlit co tady s ní jako děláš??” a rovnou spustí na vyděšenou blondýnu “co jsi to za holku, že se taháš se zadanýma?!” Teď je opařený Michal i blondýna a nevěřícně pozorují rozčílenou Kláru. “To je sestřenice Simona…” vysvětluje překvapený Michal. Klára zrudne a plná trapnosti má chuť propadnout se na místě.
A to není jediný případ, kdy jí ten otrava v hlavě dohnal do podobných situací. Klára se ho proto samozřejmě už mnohokrát snažila zbavit. Přemlouvání, nátlak, útěk, nic nepomohlo! Zkoušela na to jít i přes skleničku vína s domněním, že ho tím otupí a ona bude mít alespoň chvilku klidu. No, chvilku možná, ale jen co se z toho vyspí, začne nanovo “Stejně by ses mu měla podívat do mobilu. Jistota je jistota!” Klára postupně začíná pochybovat nejen o všem okolo, ale i sama o sobě. A tak místo toho, aby si užívala života, lásky a všeho krásného, co jí život přináší, sžírá se pochybnostmi a úzkostí.
Její přítel Michal samozřejmě vůbec nechápe, co se děje.“

Přece je to tak skvělá ženská, ale občas se chová naprosto nelogicky, jako kdyby to nebyla ona!” diví se, když příběh vypráví kamarádovi u piva. A má pravdu, to není ona. Za Kláru jen mluví návštěvník v její hlavě. Sice ho nechce poslouchat, ale znáte to – stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A tak podlehne svému našeptávači a začne jednat podle jeho úmyslů a přání. Přestane věřit svému vnitřnímu hlasu a stane se hlásnou troubou toho nezvaného hosta.
Proto, aby ho dokázala utišit, zklidnit a časem i vyprovodit ven, musí nejdřív posílit samu sebe a najít své vnitřní zdroje. Hlas v její hlavě totiž musí v prvé řadě pochopit, zjistit, co jí chce říct a proč. On to s ní ve finále mnohdy myslí i dobře. Jen má nevybíravé způsoby a jinak to holt neumí.
Příběh je smyšlený, ale zároveň se v něm může najít mnoho z nás. A často teprve, když se podíváme pěkně pod povrch, tak zjistíme, jaké jméno nezvaný host má. Nebudu tě déle napínat. Jmenuje se Strach. A skrývá se právě třeba i za žárlivostí. Proč žárlíme? Máme strach z opuštění, strach z ponížení nebo z něčeho dalšího. A ať už je variace na strach jakákoliv, pravděpodobně stejně jako Klára zjistíš, že to je právě on, kdo tě v životě brzdí, rozdmýchává vzteklost nebo dokonce nutí do chování, kterého později lituješ…

Pro víc inspirace sleduj Instagram: @jak_to_vidi_lasice nebo Facebook: Jak to vidí Lasice.