Jakmile mi zazvoní telefon, sedám do auta a jedu. Podle nahlášené adresy někdy předem tuším, s jakým týpkem se setkám. Někteří jsou už pěkně staří a vlastně se ani nedivím, že se seknou. Dokonce nevypadají ani příliš bezpečně. Naštěstí na místo nich přicházejí mladí nástupci. Ne nadarmo se říká „mládí vpřed“.
Přijedu a jdu ho hledat. Většinou je nerudný, uzavřený do sebe a visí naštvaně až nahoře. Musím si pro něj dojít jako pro trucovité dítě. Mám už praxi, tak vím, jak na něj. Dělám vše pro to, aby se mi otevřel. Pak ho za odměnu pěkně promažu olejem jako na masáži. Pokaždé, když ho zmáčknu, celý se radostně rozsvítí, obejme mě a radostně mě sveze dolů. Tentokráte už po schodech nemusím.
