Šikana očima agresora - inspirace příběhem Jasmíny

„Tak s čímpak se asi Einsteinka vytasí dneska?“ ptám se Petra, svého nejlepšího kámoše, ráno v šatně. Jdeme poslední, jako vždycky. Co na tom, že už zvonilo a češtinářka už dávno vykládá novou látku. Stejně nemám domácí úkol. „Určitě se zase za hodinu milionkrát přihlásí, aby sbírala ty posraný zelený puntíky. K čemu jí jsou?“ pokračuju v úvahách.
„A víš co – když tu svou pazouru zvedne víc než desetkrát, dáme jí co proto!“ hecuje mě Peťan.„Třeba se jí náááááhodou poleje učebnice. Nebo omylem zakopne, až půjde na záchod,“ napadá mě.
„Nebo bude mít odpoledne v šatně jenom jednu botu,“ trumfuje mě souputník. „Chudinka, půjde domů zase v bačkorách. A než to sem přijde její matinka řešit s říďou, bude bota na svým místě…“
„Si jako myslí, že když má IQ nás obou dohromady, že bude hvězdou třídy? To se tedy plete. Ty nový počítače stejně zacáloval můj fotřík, proti němu se škola nepostaví. A nějaký tytyty klidně přežiju.“
„Stejně jsi hajzl, Kamile,“ rýpne do mě Petr a dá mi herdu do zad na znamení podpory. Vím, že mě nepodrazí, protože ty Mekáče by si bez mýho kapesnýho sám dovolit nemoh.

(Anna Vocelová)


Ty jo, ta matika je otrava. A šprtka se zase hlásí. Dělá, jako by sežrala všechno moudro světa. Mě by to bylo celkem fuk, jenže učitelka jí to žere a pak prudí, prý „Martine, ty jsi chytrý, kdyby ses snažil, můžeš mít také dobré výsledky jako Jasmína.“ Když to říkala, měl jsem chuť zalízt někam pod lavici, abych neviděl, jak se půl třídy ušklebuje. Tohle si ta holka odskáče, blbka jedna. 

(Hana Novotná)

Ty vole, už se zase hlásí… to snad není možný, že někdo může bejt takovej namyšlenej šprt. Ale vo přestávce ti to dám sežrat, to si tě teda vychutnám. Zrovna, když já vyfasuju flastr, že nemám tu pitomou úlohu, tak vona se hlásí. Já přece nebudu šprtat nějaký přiblblý vzorečky, když jednou stejně budu
šéfovat v naší firmě. Fotr taky říkal, že to nemá cenu. Na vejšku mě naši dostanou, ty náno, možná dřív, než ty se tam došprtáš. A nesnáším, když se vo ní furt mluví, vona umí to, vona umí tamto, vona vyhrála soutěž, ale že můj fotr koupil celou novou tělocvičnu, vo tom se mluvilo jen asi měsíc. Tak takhle ne, ty vole.
Už se tady čtrnáct dní neukázala, to je dobře, i když Helena fňuká, že nemá od koho opisovat. Ať si holky huknou, Tonda z vosmičky, když jsme hulili za školou, to náhodou ocenil, když jsem mu vykládal, jak jsem ji pěkně sejmul. A teď si došlápnu na toho brejlatýho Tomáše, taky už má blbý kecy, jako že vodešla kvůli mně. Ať kluci vidí, kdo je tady šéf. 

Ze školy mě nevyhodí, fotr už to pěkně rozmázl, když jsem mu řekl, že mě ta kráva napadla. Doma mě teda dal pár facek a asi hodinu na mě řval, že musel kvůli mně do školy, však von dobře ví, že někdy taky ujedu. A nedostanu prej ten novej Ipod, ale vono ho to zase za chvíli přejde. Učitelky si na ní taky smlsly, to zas musím ocenit. Radši si nechají žáka, co má vlivnýho fotra, než nějakou káču. 

Už jsem měl namále, když mě vonehdá zaklekla vo přestávce, ale naštěstí si nikdo netroufne ani ceknout. No trochu jsem možná mohl ubrat, když jsem ji pomlouval…, ale byla takovej vděčnej objekt, teď si budu muset najít někoho jinýho. Tak počkej, vole, po Tomášovi nastoupím na tu Zuzanu, ta si myslí, že taky sežrala všechno moudro ve vesmíru. 

Jo, někdo ten pořádek tady musí udržovat, každej kolektiv musí mít svýho šéfa. A to sem tady já!
(Zdena Součková)