Vindobóna - napsaly Valerie Filipová a Lenka Prosecká

Anička si plní sen - sedí ve vlaku a míří na nákupy do Vídně. Její cíl se blíží, už se vidí pobíhá mezi značkovými butiky. Naproti ní sedí ušmuldaný dredatý kluk v roztrhaném oblečení. Jako třetí cestující je muž v policejní uniformě, který je v Brně opustí. 

“Zatracený fízlové,” uleví si trhanec.
“Prosím?” podiví se Anička.
“No říkám, že ty zatracený fízly nemůžu ani vidět, natož s nima cestovat.”
“Proč? Vždyť byl docela hezkej.”
“Nojo, blondýna.”protočí kluk oči v sloup, “nevim co je na těch tupcích hezkýho.”
“No narozdíl od tebe byl upravenej, umytej a voněl jako milionář.”
“Prosim tě a jak se pozná milionář?”
“To se prostě pozná,” odvětí Anička, “milionář je totiž vždycky hezkej.”

 
Kluk se z plna hrdla zasměje.
Do konce cesty už spolu neprohodili ani slovo.
Na vídeňském nádraží už se Anička chvěje nedočkavostí.
Dredatý kluk Aničku obejde a aniž by jí věnoval jediný pohled, zamíří k černé limuzíně zaparkované poblíž.
“Dobrý den, pane,” pozdraví ho uniformovaný řidič a otevře dveře.