Volný pád - napsala Zuzana Bezpalcová

Vodopád Aling-Aling na Bali

„Mami, kdy už tam budeme?“ zeptal se snad již po dvacáté náš syn. Ještě, než jsem stačila odpovědět, objevila se před námi ohromná informační tabule Parkoviště pro návštěvníky na balijského vodopádu Aling-Aling 50 metrů. Konečně jsme tady. Po zakoupení vstupenek se nás ujali dva mladí průvodci, my se převlékli do plavek a vydali se lesní scenérií. Během cesty na nás čekaly tři menší vodopády, kde nás průvodci s úsměvem vybízeli, abychom skočili ze skalnatých výstupků do průzračné vody pod námi. 
Sedmiletý syn se nedal nikterak pobízet a tuto příležitost plně využil. A věřte, že se není čeho bát. Na každé z těchto zastávek jsou k dispozici vesty jak pro dospělé, tak pro děti a vše, co provádíte, je pod bedlivým dozorem i asistencí vašich průvodců.
Syn se vracel na vrch skály, odkud se mi před chvílí ztratil v jezírku pod ním. 

„Můžu ještě?“ Šel se mnou k okraji a začal mi nadšeně popisovat, jak to bylo úžasné. V tu chvíli jsem ucítila, jak mě chytil za ruku a křikl: „maminko hop“. Zatmělo se mi před očima, hlavou mi projely myšlenky, co mám dělat a nedělat. Hlavně dýchat, nezmatkovat. Zkusila jsem popadnout dech a rychle si chytla nos. Ucítila jsem ten ohromný chlad, který projel celým mým tělem, když jsem se ponořila do vody. Měla jsem pocit, že jsem pod hladinou neskutečně dlouho a nikdy se nevynořím.
Najednou jsem byla nad vodou a slyšela, jak se syn směje. Kombinace ledové vody a horkého vzduchu byla neuvěřitelně osvěžující. Cítila jsem se úžasně. Asi bych v sobě nenašla tolik síly skočit ze skály dobrovolně, letět několik sekund volným pádem, a tak jsem synovi byla vlastně vděčna, že jsem toto dobrodružství mohla zažít s ním.
Tomu se to natolik zalíbilo, že chtěl skákat do ledového vodopádu znovu a znovu. Já raději začala plnit funkci fotografa a vše pečlivě zdokumentovala.

Původní verze

Nezapomenutelný zážitek
V době, kdy k cestování stačil pas, peníze a nadšení jsme se s naším malým synem vydali na ostrov bohů, jak se Bali přezdívá. Ostrov oplývá neskutečně rozmanitým přírodním bohatstvím, a to nejen na pevnině, ale také ve vodě. Každý si může vybrat, zda lenošit a odpočívat u bazénu či na pláži, nebo podnikat výlety a objevovat ostrov.
Rodina mě zvolila za hlavního plánovače a já vybrala a připravila od všeho kousek. Obdivovali jsme jeden ze sedmi mořských chrámů postavených na balijském pobřeží, krmili rybičky v areálu zahrad Vodního paláce, zažili adrenalin na žebříkách a lanových můstkách v korunách stromů, krmili papoušky a drželi v rukách varany, ochutnali barakudu, smlouvali na ubudské tržnici, nechali se okrást naprosto profesionálním týmem opičí tlupy, procházeli se po rýžových polích, vypravili se na širé moře pozorovat delfíny a navštívili nejvyšší vodopád ostrova.
A byl to právě vodopád Aling-Aling ukrytý v zeleném hustém pralese, který ve mně zanechal nezapomenutelný zážitek. Po zakoupení vstupenek se nás ujali dva mladí průvodci v neoprenech. Před vstupem do lesa jsme se na toaletách převlékli do plavek a vydali jsme se krásnou lesní scenérií. Během cesty na nás čekaly tři menší vodopády, kde nás naši průvodci s úsměvem vybízeli, abychom překonali sami sebe a skočili ze skalnatých výstupků do průzračné vody pod námi.
Sedmiletý syn se nedal nikterak pobízet a tuto příležitost plně využil. A věřte, že se není čeho bát. Na každé z těchto zastávek jsou k dispozici vesty jak pro dospělé, tak pro děti a vše, co provádíte, je pod bedlivým dozorem i asistencí vašich průvodců. Nyní jsem pochopila, proč máme s sebou dva průvodce. Během cesty šel jeden první a hlídal trasu, která nebyla nikterak značena a druhý průvodce uzavíral naši skupinku. U vodopádů jeden skočil do vody vždy jako první a čekal na odvážlivce dole, druhý zůstával nahoře na skále. Syn se právě vracel na vrch skály, odkud se mi před chvílí ztratil v jezírku pod ním. Šel se mnou k okraji a začal mi nadšeně popisovat, jak to bylo úžasné.
V tu chvíli jsem ucítila, jak mě chytil za ruku a křikl: „maminko hop“. Zatmělo se mi před očima, hlavou mi projely myšlenky, co mám dělat a nedělat. Hlavně dýchat, nezmatkovat. Zkusila jsem popadnout dech a rychle si chytla nos. Ucítila jsem ten ohromný chlad, který projel celým mým tělem, když jsem se ponořila do vody. Měla jsem pocit, že jsem pod hladinou neskutečně dlouho a nikdy se nevynořím. Najednou jsem byla nad vodou a slyšela, jak se syn směje. Kombinace ledové vody a horkého vzduchu byla neuvěřitelně osvěžující. Cítila jsem se úžasně. Asi bych v sobě nenašla tolik síly skočit ze skály dobrovolně, letět několik sekund volným pádem, a tak jsem synovi byla vlastně vděčna, že jsem toto dobrodružství mohla zažít s ním.
Tomu se skoky natolik zalíbily, že chtěl skákat do ledového vodopádu znovu a znovu. Já raději začala plnit funkci fotografa a vše pečlivě zdokumentovala.