První silniční kola se už derou do popředí pelotonu, ve kterém jede závod i jedno historické ocelové kolo. „To jsem si zase před startem vyslechlo,“ postesklo si. Naráželo na fakt, že v jedoucím pelotonu působí poněkud zastarale až komicky.
„Jak chceš s tím tvým ocelovým rámem vyjet rychle na vrchařskou prémii?“ čelilo dotírajícím dotazům od svých moderních soupeřů vyrobených z karbonu a titanu. „Kolik vážíš? 15 kg? No tak to seš úplně bez šance, nemůžeš vyhrát.“
„Jééé, koukněte na ty jeho brzdy a řazení. To jsem naposledy vidělo v jednom historickém dokumentu o nás o bicyklech,“ vykřiklo další z karbonových speciálů, které bylo navíc vybaveno elektronickým řazením a kotoučovými brzdami.
Před startem to ocelové kolo pěkně schytalo! Naštěstí už je v závodě a může se soustředit na svůj výkon. Trasa vede po křivolakých asfaltových silnicích ve zvlněném terénu, v samotném závěru je těžký kopec následován sjezdem a cílovou rovinkou.
Po celou dobu závodu jede historické kolo v přední části pelotonu. Je zkušené a ví, kde se má pohybovat. Když by rozráželo vítr úplně vpředu, brzy by se vyčerpalo. Na samotném chvostu taky nejezdí, tam nemá závod pod kontrolou.
Přichází na řadu rozhodující fáze – vrchařská prémie, historické kolo maká, co mu síly stačí, pot mu stéká po jeho ocelových trubkách. Jede dobře, ale tři ultralehká karbonová kola mu odjíždí a na vrcholu kopce získávají velký náskok. Už jen sjezd a rovinka – motivuje se.
„Jak chceš s tím tvým ocelovým rámem vyjet rychle na vrchařskou prémii?“ čelilo dotírajícím dotazům od svých moderních soupeřů vyrobených z karbonu a titanu. „Kolik vážíš? 15 kg? No tak to seš úplně bez šance, nemůžeš vyhrát.“
„Jééé, koukněte na ty jeho brzdy a řazení. To jsem naposledy vidělo v jednom historickém dokumentu o nás o bicyklech,“ vykřiklo další z karbonových speciálů, které bylo navíc vybaveno elektronickým řazením a kotoučovými brzdami.
Před startem to ocelové kolo pěkně schytalo! Naštěstí už je v závodě a může se soustředit na svůj výkon. Trasa vede po křivolakých asfaltových silnicích ve zvlněném terénu, v samotném závěru je těžký kopec následován sjezdem a cílovou rovinkou.
Po celou dobu závodu jede historické kolo v přední části pelotonu. Je zkušené a ví, kde se má pohybovat. Když by rozráželo vítr úplně vpředu, brzy by se vyčerpalo. Na samotném chvostu taky nejezdí, tam nemá závod pod kontrolou.
Přichází na řadu rozhodující fáze – vrchařská prémie, historické kolo maká, co mu síly stačí, pot mu stéká po jeho ocelových trubkách. Jede dobře, ale tři ultralehká karbonová kola mu odjíždí a na vrcholu kopce získávají velký náskok. Už jen sjezd a rovinka – motivuje se.
S vypětím všech sil se blíží k cíli, když před sebou uvidí hromadu válejícího se karbonu. Kola, která byla ve vedení závodu, se ve spurtu zahákla řídítky a za zvuku praskajících rámů se odporoučela k zemi.
„Jóóó, takových pádů já mám za sebou, vy holenci, jenže ocel je ocel. Mě jen tak nic nezlomí!“
„Jóóó, takových pádů já mám za sebou, vy holenci, jenže ocel je ocel. Mě jen tak nic nezlomí!“
1. ponaučení: Nesuď podle vzhledu.
2. ponaučení: Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.
3. ponaučení: Cíl je až v cíli!
