Pššššsssssssssssss!!!
„A je to v pytli! Je tam zase díra! Píchli jsme! Já ti říkal, abys jel jinudy! Tahle alej je prokletá! Stačí jeden trn z těch mizernejch kaštanů, a je to! Musíme vše rychle spravit, ale stejně budeme mít zpoždění!”Karel začal překřikovat drnčení dřevěného kola na štěrkové cestě. Pár koní vpředu vyděšeně zpomalil. Dvěma sedadlům ve voze přestalo najednou stačit jejich odpružení z jasanového dřeva.
„Já myslel, že tyhle nafouknuté obruče ze střev kanadskejch bejků jsou to nejlepší, co se dá momentálně sehnat!” naštvaně drkotal Honza v rytmu poskakujícího vozu.
Jeli spolu na sraz spolužáků do pronajaté chalupy uprostřed lesů někde na Šumavě.
„Prrrr!” Koně zastavili, splasklé střevo už dávno ztratilo tvar prstence obepínajícího dubový kotouč vozového kola. Spadlo a válelo se trochu nechutně za vozem na uschlých listech podzimní cesty.
„Co teď”? opatrně položil otázku už o něco klidnější Karel.
„Ááále kliiiid, Kájo. Já mám samozřejmě náhradní střevní obruč. Vozím vzadu v bedně vždycky nejmíň dvě. Na takovou štreku bych bez náhradních dílů nikdy nevyjel. A ještě mám záplaty z ropuchy, sice moc nedrží, ale u nás v opravně mi je doporučili. Nejlíp prej na těch kanadskejch střevech drží záplaty z kanadskejch žab. Holt svůj k svýmu. Živočich na živočicha, kdepak chéémie. Tak jsem je koupil, sice neskutečně drahý, ale držej! Postarej se o koně a dojdi za vůz postavit koženej výstražnej trojúhelník, já to střívko přehodím.”
Honza věděl, co říká. Najezdil už s touhle károu spousty kilometrů, vyznal se nejen v mapách, ale především v opravách všeho druhu.
„A seber rovnou tu prázdnou obruč, vezmu jí příští týden do střevoservisu. Doufám, že to ještě půjde spravit. Viděl jsi, jak lezou ceny nahoru? Dřív bych to vyhodil, jenže teď se musí šetřit. Cestování leze pěkně do peněz, mám to spočítaný. Čistý náklady na 100 kilometrů a koně teď vychází okolo jedný říční perly nebo metráku obilí. A to nepočítám náhradní díly k vozu a postrojům. Kájo, kam to ještě poleze?!”
Honza začal prohledávat bednu s náhradními díly. Mezi řemeny, dřevěnými špalíky, kousky skla, látkami, vakem s olejem a různým kamenným nářadím vytáhl z papírové krabičky s nápisem „MICHELIN” fungl nové kanadské střevo a kožený měch k jeho nafouknutí. Za chvilku už přes dřevěnou kulatinu nadzdvihl pákou celý vůz a novou střevní obruč bravurně nasadil na dubový disk. Na malý otvor uprostřed střeva nasadil měch a začal pumpovat, nakonec vyústění zavázal režným provázkem. Vzduchem naplněná jitrnice ve tvaru prstence perfektně seděla na opraveném kole.
„Hotovo!“ hlásil Honza a uklízel nářadí. „Nasedat! Jedeme! Nezapomeň hodit ten trojúhelník zpátky do bedny, nerad bych měl problémy, až půjdu s tímhle potahem na technickou kontrolu. To mi nebudeš věřit, posledně zkoumali, jestli nemám prošlý váček s lékárnou! Taky měli řeči kvůli vykloktanýmu řízení. A přitom je to originál od výrobce! Z olše a jelenice. Nechtěli mi vylepit známku na prkýnko s poznávací značkou vozu!”
Karel rychle naskočil zpátky do uzavřené karoserie potažené kůží. Ztratili sice jen okolo půl hodiny, stejně ale budou muset za chvíli zapálit louče, aby alespoň trochu viděli na cestu.
„Až tam dorazíme, Kájo, hned se musím zeptat Michala. Snad pořád ještě dělá u té známé firmy Barum. Posledně vyprávěl, že v jejich stájích šlechtí nějakou speciální rasu českejch bejků s extra silnejma střevama. Vytahoval se, že do povrchu toho tlustostěnýho střeva by se dal vyřezat kamenem nějakej vzorek. To by byla paráda! Takový malinko podhuštěný střevní obruče by v zimě určitě tolik neklouzaly! Prej už to zkouší na jejich zkušebním polygonu za kravínem!”
Oba spolužáci se svým dopravním prostředkem pokračovali dál cestou necestou vstříc nadcházejícímu večeru. A v záplavě událostí úplně zapomněli, že už na konci října budou muset podle platné legislativy pro provoz na pozemních komunikacích stejně přezout z letních na zimní střeva.
Zadání: JAK BY VYPADAL SVĚT BEZ... VÍCE ZDE.
