Léto se chýlilo ke konci. To letošní nebylo moc šťastné. Ať dělal, co dělal, prostě se nedařilo. Všude se mu to sypalo pod rukama. Ne, že by to byl úplnej průser. Ale chyběla mu radost. Ve všem bylo spíš víc povinnosti než radosti. Tý bylo letos vůbec pomálu. Tou největší byly jeho děti. Práce sice nebyla úplně hrozná, ale vysávala ho čím dál tím víc. Doma to bylo tak nějak pořád stejný. Ne špatný, ale stejný. Byl za tu jistotu rád, ale někdy ráno, když se probudil vedle svojí ženy, měl pocit, že to nestačí. Pořád v sobě měla tu holku, kterou kdysi dávno potkal, a sdílela s ním všechno dobrý i to špatný, co život přináší. Věděl, že se na ni může spolehnout, byla skvělá máma a dokázala vytvořit doma. Ale byli spolu dlouho a už to prostě nemohlo být jako na začátku. Občas se do jeho života vloudila nějaká jiná. Nejdřív měl výčitky svědomí, ale brzo si to v sobě dokázal srovnat. Milenku má prostě na sex a svoji ženu miluje. I po těch letech ji objímá nebo drží za ruku, když spolu usínají. A některý večery i rána jsou pořád fajn. A když má milenku, je spokojenější a všichni kolem něj vlastně taky.
Takhle to bylo až do doby, než na jaře potkal tajemnou dámu pod třešní. Bludičku. Neznal žádnou jako ona. Byla jiná. Přinesla mu do života něco, co nedokázal pojmenovat, natož uchopit. Jak chcete chytit bludičku? Mámivý světýlko nad bažinou pocitů, který nechcete mít. Vídali se tak málo, že pro něj tím světýlkem klidně mohla zůstat. Ale když se potkali, byla spíš divoženka než bludička. A přitahovala ho k sobě stále víc. Psali si skoro každej den.
Nebyla pro něj jen milenka, jako všechny před ní. Ale kým byla, nedokázal říct. Přemejšlel nad ní víc, než byl zvyklej. Dostala se mu pod kůži víc, než chtěl. Prostě se to stalo. V létě na ni vůbec neměl čas. Dva měsíce ji neviděl. I to psaní omezil. Trable v rodině. A taky se znovu ozvalo jeho staré zranění z bouračky na motorce. Málem tenkrát přišel o nohu. Prostě bylo všeho moc a on ji do toho nechtěl tahat. Chtěl ji mít pro radost, a tý bylo zrovna pomálu.
Nejdřív byla trpělivá, ale postupně cítil, jak v ní narůstá napětí. Většinou se dokázala ovládat, ale někdy se v ní projevila pečlivě skrývaná divoženka. Pak kousla několika dobře mířenými slovy. Když byla naštvaná, připadala mu neuvěřitelně roztomilá a sexy. Vlastně ho to příjemně vzrušovalo. Ta představa, jaké by to bylo, kdyby ji v tu chvíli měl blízko a mohl ji vzít kolem pasu. Byla jak prskající kočka, která kolem sebe seká drápky. A on moc dobře věděl, jak z ní udělat spokojené vrnící kotě. Jenže zůstávalo u představ. Neměl na ni čas. Čím víc na ni myslel, tím míň času pro ni ve skutečnosti měl. V poslední době i to její mámivý světýlko bylo slabší a slabší. Už se ani nezlobila. Spíš byla smutná.
Nebyla pro něj jen milenka, jako všechny před ní. Ale kým byla, nedokázal říct. Přemejšlel nad ní víc, než byl zvyklej. Dostala se mu pod kůži víc, než chtěl. Prostě se to stalo. V létě na ni vůbec neměl čas. Dva měsíce ji neviděl. I to psaní omezil. Trable v rodině. A taky se znovu ozvalo jeho staré zranění z bouračky na motorce. Málem tenkrát přišel o nohu. Prostě bylo všeho moc a on ji do toho nechtěl tahat. Chtěl ji mít pro radost, a tý bylo zrovna pomálu.
Nejdřív byla trpělivá, ale postupně cítil, jak v ní narůstá napětí. Většinou se dokázala ovládat, ale někdy se v ní projevila pečlivě skrývaná divoženka. Pak kousla několika dobře mířenými slovy. Když byla naštvaná, připadala mu neuvěřitelně roztomilá a sexy. Vlastně ho to příjemně vzrušovalo. Ta představa, jaké by to bylo, kdyby ji v tu chvíli měl blízko a mohl ji vzít kolem pasu. Byla jak prskající kočka, která kolem sebe seká drápky. A on moc dobře věděl, jak z ní udělat spokojené vrnící kotě. Jenže zůstávalo u představ. Neměl na ni čas. Čím víc na ni myslel, tím míň času pro ni ve skutečnosti měl. V poslední době i to její mámivý světýlko bylo slabší a slabší. Už se ani nezlobila. Spíš byla smutná.
Dneska ráno mu od ní přišla zpráva: „Můj drahý, ve vašem životě pro mě momentálně není místo. Vy teď nechcete mě, chcete bludičku. Chiméru někde v dálce. Bezpečnou představu, utkanou z paprsků zapadajícího slunce, noční rosy a mlhy v ranním lese, která vám vstupuje do snů a odchází, když se probouzíte. Představu, která se objeví, když zavřete oči, a zmizí, když je otevřete. Jenže já jsem žena z masa a kostí. A potřebuju objetí, sex, sdílení, pozornost. A nejenže to potřebuju. Já to ve svém životě chci mít. Jsem spíš neposlušná divoženka, přinášející vám do života neklid než éterická bludička, kterou můžete ovládat. A vy teď více než cokoliv jiného potřebujete být sám zalezlý ve své jeskyni. Potřebujete klid. Respektuji to a dám vám ho. Dám vám zpátky váš prostor, přestanu tam vstupovat a vnášet do něj své neposedné víry. To je jediné, co můžu, bez ohledu na to, co bych zcela sobecky chtěla pro sebe. Ta role v naší společné hře už mi je prostě „malá“. Opatrujte se, a když budete chtít, alespoň občas se ozvěte, ať vím, že jste v pořádku. A protože to teď čtete, a to znamená, že jste "vzhůru", já "mizím".“
Neodpověděl jí. Chyběla mu ta správná slova. Nechtěl, aby přestala vířit jeho život. Chtěl vnímat její
vůni, dotknout se jí, obejmout ji. Ale věděl, že má pravdu. A tak jen zavřel oči…
Foto: laskavý člověk, který nechtěl být jmenován
Neodpověděl jí. Chyběla mu ta správná slova. Nechtěl, aby přestala vířit jeho život. Chtěl vnímat její
vůni, dotknout se jí, obejmout ji. Ale věděl, že má pravdu. A tak jen zavřel oči…
Foto: laskavý člověk, který nechtěl být jmenován
Prvních pět dílů Bludičky vyšlo na webu Psaní podle Lustiga 9. 9., 15. 9., 22. 9., 29. 9. a 6. 10. 2021
