Bezmyšlenkovitě, ale s určitou urputností sledovala poletující masařku.
„Proč jste ho zabila?“ „Nevím.“
„Jak, nevím?!“ Už téměř zařval, neboť se pomalu přestával ovládat. Viděl sice na ní, že je evidentně zničená z toho, co se stalo a že snad má i snahu spolupracovat, ale to její neustálé: „Já nevím, bylo to silnější než já,“ mu nijak ve vyšetřování nepomáhalo. Nevěděl, jestli je případ zralý pro psychiatra, nebo to jen tak hraje. Musel uznat, že je krásná. Vysoká bruneta, od pohledu přitažlivá. Maně jej napadlo srovnání se Sharon Stoneovou z filmu Základní instinkt. Měla delší vlasy, velké kulaté oči, zdůrazněné stíny a smyslná ústa. Tělo měla symetrické, ňadra akorát do ruky, zadeček pěkně tvarovaný; dovedl si představit chlapa, který by se do ní zamiloval k zbláznění. Jenže ten muž byl teď mrtev a ona ani nepopírala, že jej zabila. Stále tu však něco nehrálo.
Vypadala totiž z jeho smrti zdrcenější, než by vrah vypadat měl. Buď byla tak dobrá herečka, nebo se stalo něco, co sama nechtěla. Ano, milovala jej z celého srdce tak, jako doposud nikoho jiného. Líbilo se jí jeho tělo, jeho dlouhá stehna, milovala jeho úsměv i jeho vrásky na čele, když zrovna nebyl v náladě. Milovala jej i proto, že ji dovedl vzrušit na takovou úroveň, jak se to zatím nikomu před ním nepodařilo. Neměla problémy s orgasmem, ale to, co s ní prováděl on, hraničilo se šílenstvím. Byl dobře vybaven, ale to nebyl ten hlavní důvod, takových chlapů poznala více. Jenže on byl jiný, uměl to s ní. Vzrušoval ji svou chůzí, svým pohledem, pouhou svou přítomností. Jenže teď byl mrtev a ona sama nechápala proč.
„Tak znova, jak k tomu došlo?“
Stále stejné otázky, na které se snažila odpovídat snad stokrát. Jenže vážně, jak k tomu vlastně došlo? Sama to nechápe, tak jak by to mohla vysvětlit tomu tlustému, nechutnému policajtovi? Jak mu vysvětlit tu smyslnost a vášnivost jejich vztahu? „Milovala jsem ho, žili jsme spolu spokojeně, nehádali jsme se a byli jsme naprosto ideální pár. Snad až moc.“
„Jak tomu mám rozumět – až moc?“ přerušil tok jejích vzpomínek. Myslela zrovna na to, jak spolu vařívali. Oba rádi jedli a zároveň byli i vynikajícími kuchaři. Soutěžili v kuchyni, hecovali se, kdo vlastně komu pomáhá. Jediné, v čem ji nekonkuroval, bylo pečení. Sladkosti ani nijak nemiloval, i když její dílo oceňoval. Měl však rád, když pekla. Byla většinou v kuchyni úplně nahá, pouze s malou zástěrou kolem boků. Věděla, jak moc ho to vzrušuje, a tak se v duchu vsázela, jak dlouho vydrží. Nejspolehlivěji zabralo, když míchala těsto v míse a celá se tím pohybem rozvlnila. To k ní přistoupil zezadu, pohladil ji po pohupujících se ňadrech, sjel rukama na boky, které pevně uchopil, a to už cítila, jak se ztopořený úd dobývá mezi její stehna. Chvíli vzdorovala, ale věděla předem, že zase podlehne. Vniknul do ní a pohyboval se uvnitř jejího vlhkého rozkroku. Obvykle se jí po pár minutách začaly neovladatelně třást nohy a rozkoší nebyla schopna déle stát. Měla pocit, že jí vniká do celého těla, že jej cítí nejen dole mezi nohama, ale i v břiše, prsou, dokonce i v krku. Cítila tu spalující horkost jeho penisu, tepající krev v jeho naběhlém žaludu a rozkoší se jí dělaly mžitky před očima. Nevěděla, kde je, proč stojí a co vlastně předtím dělala. Zašeptala: „Pojď do ložnice, ale musíš mi pomoci tam dojít.“ Po odeznění orgasmu si teprve uvědomila, že něco peče v troubě. Většinou to ještě stihli zachránit. Pouze jednou, když pekli velikonočního beránka, tak tam chudák byl déle, než bylo zdrávo. Však také pokaždé trochu zčervenala, když se přátelům omlouvala, že je letos nepovedený. Při vzpomínce na tuto epizodu se trochu pousmála, ale hned si uvědomila, že on je mrtev, a znova se jí vyvalily slzy z očí. Ani si je už neutírala, bylo jí naprosto lhostejné, že má na tvářích šmouhy od rozmazaných stínů. Neměla sílu myslet na nic, a to musela neustále čelit otázkám toho odporného policajta.
„Váš muž měl na zádech a na krku četné škrábance a stopy po kousnutí, to bylo od vás?“
Pouze přikývla; nechtělo se jí vysvětlovat mu, jak měla občas při orgasmu chuť jej zranit, kousnout, prostě mu ublížit. Tuto touhu také poznala až s ním. Do té doby si své orgasmy řídila sama. Potřebovala k tomu muže, vzrušovali jí, ale uměla se kontrolovat, ovládat své vzrušení a dovolit orgasmu přijít tehdy, kdy sama chtěla. S ním to bylo jiné. Uměl to s ní, během milování ji téměř vždy dovedl k několika orgasmům. Ten poslední, který přicházel současně s jeho vyvrcholením, byl většinou tak prudký, nekontrolovatelný a naprosto nezvladatelný, že měla pocit, že do ní nevráží své přirození, ale dynamitovou patronu, která ji v okamžiku exploze rozmetá do prostoru a vymaže ze zemského povrchu. Proto jej milovala, ale současně v té chvilce nenáviděla. Probouzel v ní naprosto nekontrolovatelné atavistické reakce, kdy jej kousala, škrábala, bušila do něj pěstmi, ale on jako by ji ani nevnímal, ještě několikrát do ní zajel tou dynamitovou patronou a vypustil gejzír svého horkého semene ve stejném okamžiku, kdy se jí zdálo, že umírá a že se její tělo rozskočilo na miliardy atomů, opouštějících naši vesmírnou soustavu. Po odeznění tohoto pocitu se mu vždy omlouvala, ale on se jí smál a líbilo se mu, když mu se slzami rozkoše v očích kňouravým hlasem říkala: „Stejně tě jednou zabiju, tohle mi nesmíš dělat!“ Sama nevěděla, kde se v ní bere ta chuť mu ublížit. I když s ním o tom nemluvila, uvědomovala si, že tato její nezvladatelná reakce je stále silnější. Jako by v ní v okamžiku extáze probouzel něco, co bylo zasunuto hluboko v jejím podvědomí. Neměla v sobě nic násilnického, a kromě této jediné chvilky neměla sílu ublížit ani mouše. Vlastně snad pouze mouše, protože ty k smrti nenáviděla, ale například pavouci se měli u ní doma dobře. Pokud to nebylo společensky nutné, tak jim ani pavučiny neničila. No a kapra si kupovala raději již naporcovaného a při jídle pro jistotu nezkoumala, z jakého zvířete maso pochází.
Byla ráda, že jí policista dal pro dnešek pokoj. Byla unavená a potřebovala se prospat. Neuvědomovala si, kolik času od té události uběhlo, byla většinou pod vlivem sedativ a den jí splýval s nocí. Dokonce i to, co se stalo, jí připadalo, jako by to viděla někde ve filmu. V hodně špatném filmu, kde ona hrála hlavní roli. Nedovolili jí po natáčení odejít domů, on se nezvedl, aby si utřel umělou krev, a rána v krku byla opravdová, nevytvořil ji šikovný maskér. Co se doopravdy přihodilo, si vlastně spíše vydedukovala z otázek policajta, než aby si to pamatovala. Vzpomínala, co tomu předcházelo…
Byla neděle a měli hosty. Uvařila výborný oběd, povídali si, popíjeli dobré víno a celé odpoledne proběhlo ve velmi příjemné atmosféře. Jejich vzájemné dotyky a pohlazení byly normálním projevem jejich lásky a vzájemné přitažlivosti. Měli se opravdu rádi, i po více než dvouleté známosti jim dělalo potěšení se sebe navzájem dotýkat, a to při jakékoliv příležitosti.
Nastal večer, ona pracovala v kuchyni a on se po chvíli sledování televize odešel osprchovat a pak si v ložnici četl. I když nechtěla, musela myslet na to, že leží nahý na posteli, krásně voní a určitě po ní touží a těší se, až si přijde lehnout za ním. Dlouho nevydržela pracovat, také se osprchovala a s lahví nedopitého vína vešla do ložnice. Ležel přesně tak, jak si ho představovala. Nahý, nikterak svou nahotu nezakrývající a svýma dlouhýma nohama natažený přes celou jejich postel. Přisedla k němu, nalila dvě sklenky, jednu mu podala a volnou rukou ho začala hladit po stehně. Líbilo se jí, jak vždy okamžitě reagoval na její příchod a její přítomnost. Po chvíli sklenky odložili za hlavu postele a začali se hladit oběma rukama. Mazlili se dlouho a když do ní vniknul, byla už na počátku tak vzrušená, že pro ni okamžitě přestal existovat reálný svět. Zmítala se v rozkoši a tajemném světě podvědomí, do kterého ji takové milování uvádělo. Prožila si několik menších orgasmů a pak začala cítit, jak se spojují do přípravy závěrečného výbuchu, na který se tak těšila a zároveň se jej podvědomě bála. Když to přišlo, byla mimo schopnost ovládání sama sebe. Cítila jen, že musí explodovat, roztrhnout se a zemřít rozkoší. V této závěrečné extázi mávala kolem sebe rukama, bouchala do něj, křičela a v tom její ruka uchopila vedle stojící láhev vína, rozbila ji o pelest postele a vzniklým střepem mu prořízla hrdlo. Jeho tělo se vzepjalo a v poslední křeči ji zasáhla vlna výronu semene a zároveň proud krve z jeho proříznuté krční tepny. Bylo to tak dokonalé ve své souhře, že jí trvalo několik minut, než si uvědomila hrůzu celé situace.
Policajt to nakonec vzdal a předal ji do péče psychiatrů. Pro ni se změnilo hlavně to, že již nebyla vyslýchána ve strohé místnosti se stolem a dvěma židlemi, ale ocitla se na příjemné pohovce a otázky se již netočily okolo osudného večera. Nyní se však musela zpovídat ze svého vztahu k otci, matce, vzpomínat na každou i bezvýznamnou příhodu z dětství. Někdy mohla jen tak ležet a nechat volně plynout své vzpomínky. Nebyly příjemné, neboť se okamžitě stočily na něj; vždy si uvědomila, že ji už nikdy nebude objímat, hladit a šeptat, jak moc ji miluje.
Doktor nechtěl, aby na něj vzpomínala, a raději ji svým sugestivním hlasem po chvíli odvedl k zasunutým vzpomínkám z dětství. Z podvědomí jí vyplouvaly na povrch příhody a situace, na které již dávno zapomněla a o nichž netušila, že by mohly být v jejím mozku uschovány. Příhody to byly příjemné i nepříjemné, nicméně žádná z nich nebyla tak významná, aby pomohla k vysvětlení, proč došlo k tomu, k čemu došlo. Překvapilo ji, když se jí jednou otázal, zda ji může zavést do některého z jejích minulých životů. Lekla se toho; samozřejmě už slyšela o těchto pokusech, ale její racionálně uvažující ego možnost převtělování a přenosu určitých psychických dědictví rozhodně odmítalo. Postupně ji ale zvědavost přemohla a souhlasila. Byla již zvyklá na jeho hlas, měla k němu důvěru, a tak se jí povedlo hned napoprvé propadnout se do oblasti podvědomí, tam, kde jsou zasunuté vzpomínky a informace o všem, co jsme kdy prožili a co se kdy s námi dělo…
Cítila se velice příjemně. Bylo teplo, svítilo sluníčko a lehký vánek jemně pohupoval sítí. Její pohlavní pud byl plně uspokojen, byla plná životadárného semene, které potřebovala k zplození svého potomstva a tím k zabezpečení pokračování svého rodu. Vzrušení z pohlavního aktu na chvíli odsunulo do pozadí její hlavní životní náplň, kterou je shánění potravy. Svou příležitost však nepropásla. Slunce stále svítilo svými zlatavými paprsky na její pavučinu, kde černá vdova nořila kusadla do svého milence.
