„Já ty kila shodím rychleji než ty. Mě až ufiknu tady tu sviňu, víš, aj tu levu haxnu, tak budu mět zrazu o patnact kil miň. A co všechno ušetřim!“
„Co ušetříš?“ „Tak třeba boty. Víš, co stojí dneska boty?“
„Ty bláho, to mně povídej. Dobré boty dva litry i víc.“
„No, právě. Ty já už nebudu potřebovat, aj ponožky. A gatě jenom kratke. Tuž to je vyhoda, ni?“
„Poslouchej, to oni ti fakt chcou šmiknout i tu druhou? Já být tebou, ještě zabojuju.“
„Asi vezmou. Co nadělám. Akurat jednu zasadni nevyhodu to bude mit, že nebudu moct nikoho z hajzlu, co znam, nakopat do řiti. Tak to je velka nevyhoda. Ale nebudou mně smrdět nohy. Mně dycky strašně smrděly. Tak nebudou. To je tež velka vyhoda. Ale strach mam. Už teď s tu jednu haxnu těžko lezu z vuzku na zachod. Jak budu lezt na tu misu bez noh, to nevim. Učiněny hrůzinec. To by mě měli tady naučit, ne?“
„Neboj, dostaneš nohy umělé a zvládneš to, jako nic. Chodit budeš. To se naučíš! Umělé nesmrdí, alespoň myslím. Někteří, co tu sou na rehabilitaci, tak už chodí. Nemají nohy a chodí. Protézu dostaneš, a botky si koupit budeš muset, tam neušetříš. Ale kila by jít dolů měla, to teda jo. Šak aj já musím shodit!“
