Většinou v literatuře to funguje tak, že epizody rozptýlí čtenáře, ale nesmí jich být příliš moc, aby se čtenář neztratil.
Jedni používají epizody pro vývoj děje, druzí si epizodami pomáhají, třetí mají báječný pocit, když uvedou do příběhu vzhled člověka že skutečnosti. Určitě jsou i výjimky - Jaroslav Hašek na epizodách postavil celý román.
Pro Američany jsou v literatuře důležité akce, ne popis. Žádnou literaturu na začátku neměli a díky tomu se nejdřív všechno museli naučit. Převzali od Angličanů, Francouzů, Rusů a Němců to nejdůležitější, a pak se z nich stáli nejlepší spisovatelé na světě s jednoduchou ale chytrou formulí - akce, popis, dialog, akce, popis, dialog.
Kdykoli se vám zdá povídka slabá nebo nudná, tak jí chybí akce. Nejlepší varianta je
začít akcí, která je prolnuta dialogem. Když je tam nutné dát nějakou legraci nebo
smutek, není dost to jen popsat. To musí být zachyceno v jednání postav, co je těžké.
Literární stratégové jako Turgeněv, Hemingway a Tolstoj tvrdí, že první a poslední
věta mají být jednoduché, pádné a zapamatovatelné. První věta je obvykle dobrá a má
zaujmout čtenáře.
Všechno začíná ze třech vět. Když je to v pohodě, tak je možné rozvést téma ještě na půlstranky. Pak to zase zvětšit a rozvíjet. Tímto způsobem neuděláte jednu chybu, v níž spisovatelé začínají od Adama. Nikoho nezajímá zbytečné fakty. Když je příběh krátký, má tam hlavně být akce.
Všechno začíná ze třech vět. Když je to v pohodě, tak je možné rozvést téma ještě na půlstranky. Pak to zase zvětšit a rozvíjet. Tímto způsobem neuděláte jednu chybu, v níž spisovatelé začínají od Adama. Nikoho nezajímá zbytečné fakty. Když je příběh krátký, má tam hlavně být akce.
Úhel pohledu
Často slyšíme, že úhel pohledu v první osobě je nejpřirozenější. Tato forma umožňuje autorovi psát tak, jak hrdina mluví, co může lépe vyjádřit emoce a city. Ale je v tom i ztráta gestikulace a mimiky.
V er-formě autor hovoří z pozice boha, nahlíží do srdce a myslí všech postav, zároveň si vyhazuje právo soudit. Tento pohled má svá využití, ale také omezení, takže se nesmí stát dominantním pohledem v beletrii.
Du-forma je nejvzácnější, působí dojmem intimní opravdovosti. Zpřítomňuje události přímo před očima a čtenáře drží v neustálém napětí.
Často slyšíme, že úhel pohledu v první osobě je nejpřirozenější. Tato forma umožňuje autorovi psát tak, jak hrdina mluví, co může lépe vyjádřit emoce a city. Ale je v tom i ztráta gestikulace a mimiky.
V er-formě autor hovoří z pozice boha, nahlíží do srdce a myslí všech postav, zároveň si vyhazuje právo soudit. Tento pohled má svá využití, ale také omezení, takže se nesmí stát dominantním pohledem v beletrii.
Du-forma je nejvzácnější, působí dojmem intimní opravdovosti. Zpřítomňuje události přímo před očima a čtenáře drží v neustálém napětí.
