Vždycky, když měl pocit, že si nemá s kým promluvit, šel domů a zapnul si počítač. V něm našel video, které měl rád už od dětství, kdy mu ho poprvé pustil jeho táta. Byli na něm zachyceni sloni, v celé své majestátnosti. Obrovská zvířata, která jsou schopna zdolat půl světa jen za pomoci svých vlastních nohou. Šedě zbarvení obři, kteří jsou tak zvláštně křehcí a zranitelní. Ačkoliv by ho dokázali rozšlápnout na placku, na monitoru působili jako malí trpaslíci, o které je třeba pečovat a ochraňovat je před krutým světem. Kdyby tak jen mohl mít jednoho doma.
Hnusná
Spěchal, protože cítil, že to na něj přichází. Rozrazil dveře od kabinky, ani je pořádně nezavřel a už si utahoval gumu kolem ruky. Párkrát zapumpoval, a když uviděl ucházející nazelenalou žílu, zaradoval se. Zapalovačem si nahřál lžičku a netrpělivě se díval, jak se hmota mění na jeho elixír štěstí. Musel to udělat a zároveň se za to nesnášel. Třepal se, potil a v hlavě jako by mu bušilo sto kovadlin naráz. Natáhl ji do stříkačky, ještě jednou se podíval na svoji ruku a pomalu do ní zasunul hrot stříkačky. Nejprve ucítil jen jemné škubnutí, a aniž by si to uvědomil, stiskl píst a ucítil okamžitou explozi pocitů a energie ve své hlavě.
Smutná
Cítil, že se na ni nevydrží dlouho dívat, a raději odvrátil zrak.
„Chci ti říct, že jsem ti nikdy nechtěl ublížit a mrzí mě, že náš poslední rozhovor skončil hádkou. Ta holka pro mě nic neznamená, a to, že jsem si s ní psal, byla chyba. Ty fotky jsem po ní přece nechtěl. Můžeš mi odpustit?“
Odpovědi se však nedočkal. Kamenný kvádr před ním ležel nehybně s jejím vyrytým jménem. To, co jí chtěl říct, už se nikdy nedozví. Věděl, že její poslední myšlenka byla na jeho hloupou zradu.
Veselá
„Zítra jdeme reklamovat matrace, koupili jsme si paměťové a manžel si pořád stěžuje, že ta jeho je nějaká nepřizpůsobivá.“
„Jak na to přišel?“
„Má pocit, jako by si to pamatovalo někoho jiného, než je on.“
„A koho by si to jako mělo pamatovat“
„No, jak já to vidím, tak asi Karla od vedle.“
