„Mami, nevíš, kde je Bobík?“
„To nevím princezno, v kleci není?“
„Není, co když se někam zahopkal?“
„Možná. Miláčku neboj se, on se určitě objeví.“
„Rodino! Večeře je hotová!“
„A copak si nám to uvařil, tatínku?“
„Králíka na smetaně, maminko!“
„No, tak vidíš zlatíčko, nikam se nezahopkal.“
Lucie Košinová
Zadání:
Napište pár řádek, v nichž vystihnete, co je veselé, smutné, krásné, ošklivé. Učíme se tzv. literární cihly. Veselé nás musí rozesmát (žádné "někde byla sranda a to jsme se nasmáli..." - smát se musí čtenář), smutné musí rozplakat. Zároveň se učíme, co je krásné a co je ošklivé (občas potřebujeme pěkně hnusného hrdinu...)
Nehty
Roztřesenou rukou jsem z nohy shrnul i zbytek navlhlé ponožky. Rána pod ní ošklivě mokvala a když jsem se pokusil zbavit pozůstatku nehtu, začalo mi v ní pulzovat a na povrch sedřené kůže z ní vytekl žlutý, páchnoucí mok. Sevřel jsem pevně oční víčka. Dřív nebo později to budu muset udělat. Chytil jsem pahýl nehtu mezi prsty a trhl.
Anežka Nováková
Napište pár řádek, v nichž vystihnete, co je veselé, smutné, krásné, ošklivé. Učíme se tzv. literární cihly. Veselé nás musí rozesmát (žádné "někde byla sranda a to jsme se nasmáli..." - smát se musí čtenář), smutné musí rozplakat. Zároveň se učíme, co je krásné a co je ošklivé (občas potřebujeme pěkně hnusného hrdinu...)
Nehty
Roztřesenou rukou jsem z nohy shrnul i zbytek navlhlé ponožky. Rána pod ní ošklivě mokvala a když jsem se pokusil zbavit pozůstatku nehtu, začalo mi v ní pulzovat a na povrch sedřené kůže z ní vytekl žlutý, páchnoucí mok. Sevřel jsem pevně oční víčka. Dřív nebo později to budu muset udělat. Chytil jsem pahýl nehtu mezi prsty a trhl.
Anežka Nováková
Zrcadlo
Klečela na zemi, sbírala střepy rozbitého zrcadla a střídavě se v nich prohlížela. Její svraštělý obličej se kroutil od neustálého mračení. Možná kdyby se tolik nemračila, byla by krásnější. Možná, že kdyby byla krásnější, nenašel by si manžel jinou ženu. A možná, kdyby si nenašel jinou ženu, nemusela by střepem jemu a tý děvce podříznout krk. Možná by tu teď neseděla sama a neprohlížela se v krvavých střípcích.
Lucie Košinová
Nepatříš si
Jela jsem šalinou z Maliňáku na konečnou. Bylo léto, vedro k zalknutí. Na klíně jsem měla položený těžký batoh a byla ráda, že sedím. Vedle mě seděl upocený chlápek v obleku, ze kterého jen lilo. Četla jsem si, když jsem si se zděšením uvědomila, že na sobě nemám jenom těžký batoh, ale i mužovu upocenou ruku, kterou mi pomalu přejížděl po stehně. Zamrzla jsem. Nebyla jsem schopná se pohnout. Jen jsem cítila, jak se jeho tlusté prsty se špínou za nehty, jako obrovský chlupy porostlý pavouk, sunou po mojí noze směrem do klína.
„Co to děláte?” zašeptala jsem přiškrceným hlasem. Mužova ruka v mžiku odlétla a on na příští zastávce vystoupil. Ale pocit bezmoci a hnusu nad sebou samou zůstal.
Anežka Nováková
Kalhotky od strejdy
Byly tu mé další narozeniny. Můj strýček, muž ve středním věku se začínající pleškou, mi dal kalhotky. Měly růžovou barvu a po krajích je obíhala krajka.
Po oslavě, když už všichni u nás doma šli spát, přišel můj strejda ke mně do pokoje.
„Tak prdelko, uděláš mi v tom dárku ode mě show?“ pronesl slizce.
Věděla jsem dvě věci: že i když je mi už dvanáct, nejsem silnější než on. A že ani v tuhle noc mě nikdo neuslyší křičet.
Kristýna Koblasová
Jan Vaněk
Muž seděl na lavičce před prodejnou potravin a sledoval přes cestu partu dívek, které zrovna vycházely ze školy. Pozoroval jejich radostné culíčky a třpytivé sponky ve vlasech a snažil se zachytit zvuk jejich zvonivého smíchu. Než jejich sukýnky a růžové batůžky zmizely za rohem, stačil vypít celou plechovku piva.
Zvažoval, že by slečinky sledoval, ale rozhodl se raději připálit si cigaretu a počkat na výhled na jejich spolužáky, kteří pravděpodobně stále řádí v šatně.
Štěpánka Mrázková
Byla zábava a pilo se. Bavili jsme se a bavili. Už bylo pozdě k večeru, než si někdo všiml, že jedna naše kamarádka tam nebyla. Podívali jsme se na toalety, jestli tam není, a viděli jí, jak vydává zvířecí dávivé zvuky nad záchodovou mísou.
Julie Schillingová
Se záchranným lanem v ruce a zamračeným pohledem sledoval z břehu vlastního vysíleného dědečka, jak se snaží z posledních sil udržet hlavu nad vodní hladinou.
Byl velký úklid a já se nejdřív pustil na skříň. Otevíral jsem batohy, co jsem měl v nejvyšší poličce, a kontroloval, jestli v nich není něco důležitého. Prádlo, provázky nebo ponožky byly nejčastějším pokladem. Nejvíc jsem byl zhrozen z batohu, který jsem měl naposledy na výletě. Můj strach byl ospravedlněn, když jsem viděl tu starou svačinu. Zelenou jak lesní mech.
Julie Schillingová
Někdy v noci myslím na to, že zabiju všechny své známé a přátele. Rád si představuji, jak se jim nůž dostane do kůže a vše kolem je naplněno jejich teplou krví...
Yassemin Mamyrova
Ležela v příkopě,
tvář opuchlou stářím.
Žebra podivně nafouklá trčela z hrudi.
Vůně zkaženého masa.
Barbora Macková
Zvažoval, že by slečinky sledoval, ale rozhodl se raději připálit si cigaretu a počkat na výhled na jejich spolužáky, kteří pravděpodobně stále řádí v šatně.
Štěpánka Mrázková
Byla zábava a pilo se. Bavili jsme se a bavili. Už bylo pozdě k večeru, než si někdo všiml, že jedna naše kamarádka tam nebyla. Podívali jsme se na toalety, jestli tam není, a viděli jí, jak vydává zvířecí dávivé zvuky nad záchodovou mísou.
Julie Schillingová
Se záchranným lanem v ruce a zamračeným pohledem sledoval z břehu vlastního vysíleného dědečka, jak se snaží z posledních sil udržet hlavu nad vodní hladinou.
„Pche… dědku!” řekl, hodil lano na zem a bez jakéhokoliv černého svědomí odešel pryč.
Jan Vaněk
Jan Vaněk
Julie Schillingová
Někdy v noci myslím na to, že zabiju všechny své známé a přátele. Rád si představuji, jak se jim nůž dostane do kůže a vše kolem je naplněno jejich teplou krví...
Yassemin Mamyrova
Ležela v příkopě,
tvář opuchlou stářím.
Žebra podivně nafouklá trčela z hrudi.
Vůně zkaženého masa.
Barbora Macková
Jsem doktor na oddělení intenzivní péče a miluju svou práci. Zbožňuju sledovat své pacienty, jak trpí. Vždy se rozčílím, když se začnou uzdravovat, tak jim trochu upravím dávkování medicíny, abych je mohl sledovat trochu déle. Malé experimentování s prášky přece nikomu neuškodí. Nebo ano?
Lenka Hájková
Rád chytám ptáky a odtrhávám jim křídla. Ten zvuk lámání kostí... je nádherný.
Yassemin Mamyrova
Pamatuju si, jako by se to stalo včera, co jsem se pohádal se sousedem tak moc, až jsem ho ubil k smrti. Asi bych se měl cítit provinile a zhnuseně, ale není tomu tak. Líbilo se mi to. Takovou moc nad druhým člověkem, jako je vzít mu jeho život, jsem ještě nikdy necítil. Asi to udělám znovu.
Lenka Hájková
