Uprostřed stráně, obklopená dvěma stromy jak obrannými štíty. Její hnědá střecha se sklání v mírném úklonu těm, kdo ji navštíví a komu poskytne útěchu a úlevu.
Dveře zavěšené na historické ocelové panty zavržou krátkou melodii na uvítanou, když vstoupíš a petlice zajistí dokonalé bezpečí po celou dobu pobytu.
Usedneš jak na král na svůj trůn. A i když venku fučí vítr, dřevěné prkénko je vždy příjemné pro usednutí a tvé oko spočine na malém otvůrku ve tvaru srdíčka, které je jedinou spojnicí s okolním světem. Tak nejen slyšíš, co se děje kolem, ale i vidíš pohyb a tak můžeš hlasitě zavolat:
"Teď sem nechoď, teď je jen moje!"
A oko spočine na lidové výzdobě tohoto ušlechtilého místa. Oči čtou nápisy na stěnách, které s láskou ke kadibudce vytvořili ti, co tu sedávali před tebou.
