„Kájo, Kájo,“ volá na syna z koupelny maminka, „…přines mi ručník, mám mokrou hlavu.“
„Ctěná matko, vydržte, pospíším si. Nemám však zdání, co bych vám měl podati.“„Kájo, přestaň odmlouvat a skoč mi pro ten ručník. Je na křesle vedle gauče,“ rudne nad vanou ohnutá maminka.
V momentě, kdy se Karel, toho čísla čtvrtý, zeptá, zda je opravdu ve vedlejším pokoji královské křeslo, dostane důrazné doporučení nevymýšlet si hovadiny a přinést ten zpropadený ručník.
Karel s elegancí sobě vlastní odkráčí do obýváku stále netušíc, co se po něm vlastně chce.
„Ejhle, látka. Proč je tak hrubá? To se pradleny zase nadřely. Jste si jistá, že se osušíte touto plenou?“ volá do koupelny puberťák z jiného století.
V příští vteřině vpadává do obýváku rozlícená matka, s kapajícími vlasy vytrhává synovi osušku z rukou a křičíc něco o drzém puberťákovi, prchá zpět do koupelny.
„Rodiče příštího panovníka by se neměli uchylovati k těmto přízemním dovětkům. Znevažujete tím své postavení,“ odvětí potomek své mamince.
Ta kolabuje, do děje náhle vstupuje tatínek s výchovným pohlavkem, načež se příští císař s radostí vrací do svého století.
Úkol: Vyberte si literární postavu. Připravte si krátký příběh ze svého důvěrně známého prostředí, ve kterém se běžně pohybujete – ranní boj o koupelnu u vás doma, hádka se šéfem u vás v kanceláři, milostná scéna s vaším partnerem… Důležité je, abyste se drželi reality vašeho všedního dne. Vepište literární postavu do příběhu tak, abyste zachovali její charakter, ale zároveň jste uchovali věrohodnost vašeho světa. Bližší zadání zde.
