Na staré loďce se blížíme k indonéskému ostrovu Rinža, na kterém prý žije víc největších ještěrů na světě než na ostrově Komodo, podle kterého se těmto obřím plazům říká komodský drak.
Hned v malém přístavu nás vítá obrovský varan. Má přimhouřené oči, po celém šedočerném těle má výrůstky jako masivní brnění a jeho žlutý rozeklaný jazyk budí respekt. Ten se zvyšuje, když se dá toto obří monstrum do pohybu. Je opravdu urostlý, do tří metrů mu moc nechybí.
„Pozor!“ vykřikuji, když si varan zamíří přes naší plánovanou cestu. Už věřím tomu, že se pohybuje až dvaceti kilometrovou rychlostí. Při příjezdu vypadal docela mírumilovně, teď už ne. Jeho tělo se při běhu kývá ze strany na stranu a opravdu mně připadá jako drak v mých představách z dětství. I drápy na nohách má takové. K dokonalosti chybí jen sršící oheň z tlamy. Nikdy jsem nevěřila, že bych se mohla s tímto zvířetem potkat ve volné přírodě. Splnil se mi další sen.