„Sedni si už k tomu domácímu úkolu!“
„Nemusíš pořád křičet, vždyť už jdu.“„Že jdeš, to slyším dnes už potřetí, a pořád si hraješ s mobilem!“
„Prosím, ještě chci dohrát poslední hru, mám šanci na plný počet bodů.“
„Takže ty bojuješ o plný počet bodů a zároveň mi říkáš, že už jdeš psát?!“
Počkej, počkej, už to mám!“
„Přál bych si vidět tuhle tvou vytrvalost taky v češtině. Kdybys psal slohy tak důsledně, mohl jsi už vydávat knihy!“
„Tady, koukej, to je první výtisk školního časopisu, a čti: vidíš to jméno? Jsem redaktorem!“
