Miluje na Adamovi všechno, i jeho sebestřednost a dětskou umíněnost. Je úžasný přesně takový, jaký je. Cítí se s ním bezpečně. Když neví kudy kam, Adam ujme velení a spolu zvládnou všechno.
Miluje Adamova adámka. Někdy se na Adama překulí opatrně a něžně a adámka si do sebe našťouchá, jindy divoce naskočí, slastně vnímá, jak adámek do ní proniká. Zdvihne ruce nad hlavu, hříva jejích nazrzlých vlasů se natřásá. Zakloní hlavu, rozevře ústa a křičí. Víc, víc, ještě. Adam je pozorný milenec, když svoji žhnoucí dlaň přikládá na její bedra a jeho ruka se pomalu sune níž, až jeho prsty jí proniknou do zadečku. Lilith řičí blahem, vnímá, jak horká tekutina prýští z jejích útrob. Někdy společně s tou Adamovou, někdy si ale Adam počká, až z něho Lilith, celá malátná a nasycená, sklouzne a vezme adámka do svých úst. Zajede rukama do Lilithiny hřívy a sténá slastí.
.....
Lilith Adama nepoznává. Proč má teď při milování výlučně ležet pod ním? A proč má být zticha a neustále naslouchat, co říká on? Jak to, že už ho to takhle nebaví? A kde se to pořád toulá? Jeho tělo je u ní, on však je stále častěji nepřítomen. Kde pořád je? Prý přemýšlí a na to potřebuje být sám. Vymýšlí nové věci a ona ho ruší.
Jak se má změnit? Jak má být jiná? Lilith leží vedle spícího Adama. Aniž by jí věnoval jediný pohled, otočil se na bok k ní zády a usnul. Jeho tělo netečně a chladně leží vedle jejího nahého a toužícího.
Ubíhá den po dni, týden po týdnu. Lilith chřadne. Její nazrzlá hříva ztrácí lesk a zelené jiskřivé oči zšedly smutkem.
.......
Jedné noci se zdvihne od netečného Adama, přehodí si přes tělo dlouhý plášť a bujnou hřívu schová pod špičatou kápi. Jde až na kraj světa, který zná, až na okraj rajské zahrady, která už pro ni není rájem. Vykročí do neznáma a padá dolů volným pádem. Její duše odejde z těla, rozpustí na miliard částeček a usadí se v duši každého člověka. Jako touha po svobodné, nezávislé a vzájemné lásce.
Muži a ženy budou hledat a začnou nacházet.
Budou tlouci tak dlouho, až jim bude otevřeno.
