„A kdo teď bude za prezidenta mluvit? Kdo bude jeho prodloužená ruka. Teda vlastně jeho ústa?“ vznesl rozčíleně jiný hlas.
„No jo, to nemůže dělat jen tak někdo. To chce nějakou chytrou hlavu,“ vmísil se do debaty třetí.
Švejk seděl u vedlejšího stolu. Právě dopíjel černou flekovskou třináctku. Trošku se mračil, protože jestli mu něco chybělo, tak že si nemůže zapálit svou oblíbenou fajfku, ale debata jej zaujala.
„Já bych vo někom věděl, pánové,“ přidal se k debatě. „Na Vinohradech bydlí nějakej Lojza Hrousek. Von měl dycky hubu pěkně prořízlou. Na všechno měl nějakou pěknou vodpověď. Nikdy se nenechal vyvýzt z míry. Jednou, to právě zamordovali toho arcivévodu v Sarajevu, tak bylo náramný pozdvižení. Hádali se oficíři s doktorama a s drožkařema, bylo vám tam lidu, a že prej bude vojna dlouhá nebo nebude vůbec. A ten Lojza si loknul kontušovky a povídá: „Já vám musím říct, že to s tím arcivévodou je jenom fáma, že píšou noviny nesmysly, aby poškodily Císaře pána a jeho rodinu.“ A moc pěkně mluvil a argumentoval jako by byl študovanej. A von vám byl tak přesvědčivej, von měl takový plamenný voči u toho a zároveň takovou důstojnost, že všichni zmlkli a kejvali hlavama, jako že jo, že to asi je fáma. Von uměl voblbnou kde koho. To vám povídám, ten by se vám teď báječně hodil,“ dokončil Švejk svou řeč a poručil si další pivo.
Chlapi u stolu pozorně poslouchali, až jeden povídá: „Hele, Švejku, čert vem nějakýho Lojzu, nechtěl bys toho mluvčího dělat ty? My bysme tě doporučili, že jo, chlapi?“
Švejk seděl u vedlejšího stolu. Právě dopíjel černou flekovskou třináctku. Trošku se mračil, protože jestli mu něco chybělo, tak že si nemůže zapálit svou oblíbenou fajfku, ale debata jej zaujala.
„Já bych vo někom věděl, pánové,“ přidal se k debatě. „Na Vinohradech bydlí nějakej Lojza Hrousek. Von měl dycky hubu pěkně prořízlou. Na všechno měl nějakou pěknou vodpověď. Nikdy se nenechal vyvýzt z míry. Jednou, to právě zamordovali toho arcivévodu v Sarajevu, tak bylo náramný pozdvižení. Hádali se oficíři s doktorama a s drožkařema, bylo vám tam lidu, a že prej bude vojna dlouhá nebo nebude vůbec. A ten Lojza si loknul kontušovky a povídá: „Já vám musím říct, že to s tím arcivévodou je jenom fáma, že píšou noviny nesmysly, aby poškodily Císaře pána a jeho rodinu.“ A moc pěkně mluvil a argumentoval jako by byl študovanej. A von vám byl tak přesvědčivej, von měl takový plamenný voči u toho a zároveň takovou důstojnost, že všichni zmlkli a kejvali hlavama, jako že jo, že to asi je fáma. Von uměl voblbnou kde koho. To vám povídám, ten by se vám teď báječně hodil,“ dokončil Švejk svou řeč a poručil si další pivo.
Chlapi u stolu pozorně poslouchali, až jeden povídá: „Hele, Švejku, čert vem nějakýho Lojzu, nechtěl bys toho mluvčího dělat ty? My bysme tě doporučili, že jo, chlapi?“
Úkol: Vyberte si literární postavu. Připravte si krátký příběh ze svého důvěrně známého prostředí, ve kterém se běžně pohybujete – ranní boj o koupelnu u vás doma, hádka se šéfem v kanceláři, milostná scéna s vaším partnerem… Důležité je, abyste se drželi reality vašeho všedního dne. Vepište literární postavu do příběhu tak, abyste zachovali její charakter, ale zároveň jste uchovali věrohodnost vašeho světa. Bližší zadání zde.
