„Mami? Co je to kondom?”
Otázka čistá, přímá, bez obalu. Pro matku se stydlivou tváří akorát tak důvod schovat se do vedlejší místnosti, zavřít, zatáhnout a předstírat hibernaci. Jasně, jako máma jsem to samozřejmě čekala. Ale teď? Když mu je šest? Zjednodušenou odpověď s příběhem o silikonovém jakoby sáčku na patřičná místa vzal s ledovým klidem bez dalších otázek. Prozatím.
Syn mi ale vykouzlil úsměv na tváři. Dle genových dispozic se mám totiž na co těšit. Nejen díky jeho aktivnímu otci, který v raném mládí jako pyšný hřebec obíhal všechny obory v okolí s nazdobeným ocasem, ale i díky mé desetileté sestře, která přesně s tímto tématem tehdy přišla za naší mamkou.
Ségra tehdy, posilněna znalostmi z Bravíčka, tedy časopisu pro náctileté s demonstrativním obrázkem urostlého banánu, nakonec vystřílela arzenál dotazů od použití, tvrdosti, měkkosti, kapalného skupenství, návodu jak, proč, nač a kdy. Náš konzervativní taťka by se nezmohl na nádech, natož na slovo. Vždyť ten nám, chudák, i televizi vypínal, když se schylovalo k líbání. Ale mamka, ostřílená zdravotní sestra, neměla sebemenší problém zvídavé dceři bez hnutí brvy odpovědět od A do Z a pevně doufala, že odpovědi padnou jako semínka na ornou půdu, obzvlášť v době příchozí puberty.
Sestra, obohacena novými vědomostmi o plánovaném početí, se ještě tentýž den vydala na procházku s naším zpátečnickým tatínkem. Jejich nezvykle včasný návrat se vysvětlil rychle, pohledem mezi dveře na dušného otce s opoceným čelem a očima navrch hlavy, křičícího o pomoc: „Můžeš mi říct, co to s tou holkou probíráš? Vždyť to dítě mě zkouší, jestli umím nandat šprcku!”
