Oskar – napsala Tereza Vrbová

Oskar je krasavec, milovník, bojovník a ochránce, ale především velmi hlasitý kohout. A také nejnovější akvizice výběhu, čítajícího ještě pět slepiček. 

V praxi jsme ověřili to, co ví každý zkušený personalista – totiž, že ryze ženský kolektiv má svá úskalí. I v naší slepičí partě nastaly rozbroje a tvořily se gangy, šikanující hned tu a hned onu outsiderku. Agresivita narůstala a bylo zřejmé, že se něco musí stát. Stal se Oskar. Zvaný též dle okolností Oskarito, Oskárek a Tenhajzl – to, když nás chce klovnout.

Oskarovo zdatné tělo, zdobené ocasem s měňavě zelenavými pery, vyzařuje klidné sebevědomí. 

Dlužno však říci, že při našem prvním setkání nepůsobil zdaleka tak impozantně. Jako jednoho ze tří bratrů ho na rodném statku čekala krátká kariéra hlavního chodu nedělního oběda. A tak slovo dalo slovo a původní majitel nám Oskara prodal za dvě stovky i s dopravou.
Z dalších událostí by měla slabší nátura trauma na celý život.
Vyzbrojen odhodláním a přehnanou sebedůvěrou, pustil se chovatel do pronásledování vidiny večerní útraty v místní hospodě po rozlehlé zahradě. Po několika výpadech kohout pochopil, že je to osobní. Následovala honička o délce přímo úměrné jak Oskarově fyzičce, tak jeho strachu o holý život. Nakonec byl kohoutek k překvapení obou odlovený a narvaný do kartonové krabice. A po vzoru České pošty bez varování adresátů vhozený přes plot k našim holkám, které viděly kohouta poprvé v životě a dávaly jasně najevo, že si o této novince nic dobrého nemyslí. 

Schlíplý opeřenec se vmáčkl do koutku výběhu, kde působil stejně nepatřičně jako péřové boa, vracející se ranní tramvají z nočních eskapád.
Následovaly dny výměny názorů na téma práva na azyl, genderové vyváženosti, hřadovacího pořádku a posléze i polyamorie. Postupně si však Oskar dokázal vydobýt pozici hlavy hejna a ochránce svých dam. A to není snadná práce, protože naše slípky žijí v blažené iluzi, že svět je dobré a přátelské místo. Vypustíme-li je na trávník, do minuty se alespoň tři ocitnou v ohrožení života. Jedna šmejdí v misce našeho křížence amerického staforda, druhá se poflakuje u vjezdových vrat a třetí vyhrabává moje saláty. Jediný, kdo hlídá a varuje, je Oskar. Ideální kohout. 

Tedy až na to kokrhání.
Oskar kokrhá rád. Kokrhá brzy ráno. Kokrhá i přes den. A večer. A znovu od čtvrté hodiny ranní. Veškeré na internetu dohledané recepty na řešení tohoto problému jsou pohříchu recepty kuchařské.
Pozoruji Oskara, jak vydává typické kdákání, určené pro oznámení obzvláště lahodného sousta. Tlustá slepička přibíhá, předklání se a hledá neexistující dobrotu. Kohout ji nonšalantně obejde a hop – projeví jí svou milostnou přízeň. Člověk musí obdivovat toho fikaného zmetka, plného radosti ze života. Je mi jasné, že si tu bude kokrhat až do přirozeného konce svých dnů.