Nikdy bychom nezažili, jaké to je, pohlédnout novorozeněti do bezedných, nepopsaných očí, ale i nepatrný dotek by byl procítěným pohlazením po jeho duši. Příslib lásky, pokory bez slzení a pitvoření.
Netušili bychom, jak rozmanitý může být úsměv na lidské tváři, holubí naparování před zsinalými paneláky, odrazy oslav Štědrého dne v plamenech Betlémského světla.
O to lépe bychom znali symfonie zlob a radostí, vůně všech oblíbených míst.
Chuť, pomíjivost s jakou se usadí v koutcích úst a pak nepolapená odchází.
Svět by byl jiný. My lidé bychom ale lepší určitě nebyli.
Touhu po dokonalém těle, bělostném úsměv, vlasech bez stříbra, by vystřídala honba za křehkým hlasem sopranistek.
Také kůže bez jizev, rýh času, konejšivá vůně s dozvukem medu by byly vstupenkou do skupiny těch lepších.
A zase by bylo krásných a ošklivých. A svět by byl v pořádku.
Protože ani pozbytí očí nepomůže v odhalení nejctnostnějších z lidských duší.
Dobro a laskavost by dál zůstaly slepým skryté.
Zadání: JAK BY VYPADAL SVĚT BEZ... VÍCE ZDE.
