Konec srpna, krásných 32 stupňů a naše putování po Sicílii mohlo začít. Marsala, město, ve kterém bylo i malebné Airbnb ve kterém jsme celý týden strávili, bylo zpočátku velmi klidné. Různá kombinace vůní se šířila vždy již od brzkých hodin ulicemi, člověk měl na výběr od sladkého i slaného pečiva, přes domácí těstoviny až po vynikající vína z místních vinic. Večer se město přeměnilo v jednu velkou tančírnu plnou hudby, smíchu a zábavy. Nám to však nebylo dost, a tak naše cesta druhý den směřovala do Trapani.Nasedli jsme v dopoledních hodinách do lokálního vlaku, který nebyl nijak klimatizován, okna se nedala otevřít, a tak z nás po celou trasu tekly proudy potu.
Naše prohlídka města nebyla nijak rozdílná od jiných turistů. Prošli jsme si pěšky centrum města, na oběd jsme se zastavili v hezké restauraci, kde jsme si dali Spaghetti Carbonara. Součástí byly i prohlídky kostelů, kila pravého italského gelata a další sicilské speciality jako jsou canoli. Dutá pochoutka z křehkého těsta plněná různými náplněmi. Odpoledne jsme strávili odpočinkem na pláži, kde jsme vypustili veškerý pražský spěch poslechem vln. Den už se blížil ke konci a tím byl stále blíž a blíž i náš odjezd zpět do Marsaly. Raději jsme na nádraží vyrazili dřív, abychom vše stihli v případě, že bychom v některé z uliček zabloudili.
Na nádraží byl pouze jeden další člověk, pravděpodobně místňák.
Na nádraží byl pouze jeden další člověk, pravděpodobně místňák.
Sedli jsme si na zídku a čekali. Během chvilky slyšíme pokřikování. V italštině. Ohlédneme se a vidíme, jak se k nám blíží muž černé pleti, mohlo mu být zhruba 40 let, nijak specifický navenek. Stále se přibližoval a něco pokřikoval.
Po chvilce dorozumívání v angličtině jsme pochopili, že potřebuje poradit, zda vlaky jezdí a kam. Nutno zmínit, že se jednalo o místního člověka a že značení na sicilských nádražích je opravdu velmi přehledné. Pravděpodobně i moje babička, anglicky ani italsky nemluvící, by si svůj spoj byla schopná najít. Snažili jsme se však být nápomocní, a tak jsme muži řekli o našem spoji a i to, kam jedeme my. „Díky, super, mě právě pustili z vězení, tak tim vlakem pojedu taky,“ odpověděl angličtinou se silným přízvukem. Podívali jsme se na sebe a v očích měli zděšení.
„Teď zrovna mě pustili,“ zopakoval a ukázal na pytlík plný svých věcí, který držel v ruce.
Otázkou zůstává, jak dlouho ve vězení pobýval, když nebyl schopný přečíst digitální cedule popisující odjezdy a příjezdy vlaků.
Po chvilce dorozumívání v angličtině jsme pochopili, že potřebuje poradit, zda vlaky jezdí a kam. Nutno zmínit, že se jednalo o místního člověka a že značení na sicilských nádražích je opravdu velmi přehledné. Pravděpodobně i moje babička, anglicky ani italsky nemluvící, by si svůj spoj byla schopná najít. Snažili jsme se však být nápomocní, a tak jsme muži řekli o našem spoji a i to, kam jedeme my. „Díky, super, mě právě pustili z vězení, tak tim vlakem pojedu taky,“ odpověděl angličtinou se silným přízvukem. Podívali jsme se na sebe a v očích měli zděšení.
„Teď zrovna mě pustili,“ zopakoval a ukázal na pytlík plný svých věcí, který držel v ruce.
Otázkou zůstává, jak dlouho ve vězení pobýval, když nebyl schopný přečíst digitální cedule popisující odjezdy a příjezdy vlaků.
-------------------------------------------------
Poutavější háčky a titulky k tomuto příběhu:
Tomáš Vejmelka
Delikvent
Dodnes nevíme, co onen černoch vlastně spáchal. Dáváme tuhle historku k dobru už pár let a při popíjení teplého kakaa v bezpečí pohovky se bavíme vymýšlením trestných činů, které mohou člověku vynést tolik let ve vězení. Ale tenkrát na Sicílii mi dobře po těle rozhodně nebylo.
Tomáš Vejmelka
Mrazivé setkání
V kouzelném prostředí prázdninové Sicílie jsme zažili krátké střetnutí s člověkem, který právě opustil brány vězení. O jeho osudu jsme se dozvěděli jen málo. O to větší byl prostor pro naši fantazii a obavy.
Martin Paruch
