Zbýval poslední krok. Poprvé a naposledy na této cestě nahlédnout za oponu plánu své duše.
Došla až do bodu, odkud už nebylo návratu zpět, aby se ponořila do závěrečného přechodového rituálu. Na okamžik se opět stala vším a ničím. Na okamžik byla opět plnou součástí nekonečné a dokonalé energie, ze které se zrodilo všechno. Na okamžik znovu procítila, jaké to je být zdrojem samotným. A z jeho hloubky k ní přišel vzkaz, na který čekala. Teď už se mohla vydat na cestu. Už byla zase sama sebou. Odděleným vědomím, které má svůj úděl.
Tvým údělem je být těšitelkou srdcí a sběračkou příběhů vibrovalo celou její existencí, než ji pohltila tma a vše přikryl závoj zapomnění.
Místo, kde se ocitla, bylo plné světla a vlídného tepla. Už na ni nedočkavě čekali. Její příchod byl očekáván s láskou a nadšením. Vnímala, že na tomto místě je radostí. Dostávala spoustu podpory, láskyplných objetí, hladivých doteků a konejšivých vět.
Často slýchala: „Jsi naše zářivé sluníčko a potěšení.“
A ona jimi byla. Všechna laskavá péče a podpora, kterou dostávala, ji zalévala jako vzácnou květinu, která je na světě proto, aby rozdávala potěšení a radost. Díky této péči rostla, sílila a rozkvetla do neuvěřitelně naplňující a potěšující barevnosti.
Dokázala svou přítomností naplnit radostí a prosvítit každé místo, kam přišla. Jen laskavým úsměvem probouzela úsměv na tváři lidí, kteří se jindy neusmívali. Pouhým konejšivým dotekem láskyplně probouzela ztuhlá těla, která nebyla milována. Její měkké a chápající pohledy viděly hluboko do duší lidí a odemykaly, co bylo pečlivě skryto.
Lidé se v její přítomnosti cítili bezpečně. Sdíleli s ní své příběhy. Otevírali jí svá srdce. Dokázala je ukonejšit a naplnit láskou k sobě samým. Jen tím, že byla a milovala celou svoji existenci. Její život pro ni byl potěšením. A dokázala ho rozdávat dál.
Byl to krásný život. Na jeho konci ji ale přepadl pocit, že vlastně nic nedokázala, ničím pořádným nikdy nebyla. Na okamžik měla dojem, že svůj život promrhala, protože si ho jen užívala. Ale když došla až k posledním dveřím, krátce před tím, než se rozloučila se svým životem a všemi v něm, opět se jí poodhalil závoj existence. A ona pochopila, že svůj úděl naplnila měrou vrchovatou.
Byla těšitelkou srdcí a sběračkou příběhů.
Foto: Pinterest
