Dopište příběh:
Probudil ses na kavalci a nevěděl jsi, co se děje...
DU FORMA
A pak sis vzpomněl. Najednou jsi měl před sebou celý pitomý včerejší den, a ještě pitomější večer. Někteří kamarádi se ukáží, že jimi nebyli, že tě jen využili pro jejich pikle. Tvrdý kavalec a šedá deka. Mříže. A ta mlha není mlha, ale šedivý strop vězeňské cely. Kdyby ses mohl vidět, spatřil bys na své tváři cizí krev. A taky by sis vzpomněl, čí je a co se stalo. Cinkly klíče a těžké kovové dveře se otevřely. „Tak jdem, mladej.“
„Co se stalo? Proč tu jsem?“
Uniformovaný dlouhán mlčí. Naviguje tě jako slepce změtí chodeb. V jedné jste se zastavili u béžově oprýskaných dveří. Uvnitř strohost. Vysoký strop, holé zdi, jeden stůl a proti sobě dvě židle. Tak takhle vypadá předpeklí, táhne se ti hlavou.
„Sednout!“ štěkla uniforma.
Proti tobě se rozvaluje civilista, asi vyšetřovatel nebo co.
„Jak jste se vyspal? Nic moc, co? Tak jdeme na to. Jméno. Jak se jmenujete? Datum a místo narození, a tak dále, vždyť už to znáte.“ pravil ten muž vlídně.
„Stop! Až po to ´znáte´ dobrý, ale ptej se přece jen trošku ostřeji, Vláďo, jo? Změkni až od repliky: ´Tak povídejte, co jste dělal včera mezi čtvrtou odpoledne a půlnocí´.“
To promluvil režisér.
„Tys byl dobrej. To probuzení bylo excelentní. Teď napotřetí to klaplo. Za to tě budou diváci milovat. Díky. Pauza. Opravte mu někdo tu krev.“
Nastavuješ tvář a asistentka ti dnes už počtvrté špiní líc. Je hezká a ty si říkáš, že by stála za hřích. Dnes poprvé ses usmál.
Napsáno podle zadání - dokončete příběh:
Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit, kde jsi, ani co je za den.
