Usadil se pod smrkem a pocit úlevného odpočinku rychle vystřídalo nepříjemné vlhko, vpíjející se do značkové teplákové soupravy. Nad mokrým jehličím se lehce vznášel opar jemné podzimní mlhy a paprsky vycházejícího slunce s ním vytvářely úchvatnou hru světel. Někde v dálce bekal srnec a netrpělivě naslouchal, uslyší-li odpověď srny. Pod mechem na kořenech stromů vyčkávalo mycelium na vhodný okamžik, aby v budoucnu obšťastnilo svými plody natěšené houbaře. A to byl ten problém. Nechal se vylákat svou přítelkyní do lesa v tuto nekřesťanskou hodinu, nevyspalý, promrzlý, naštvaný a teď i mokrý, a houby nikde.
