Jablko všeho poznání zářilo v koruně jako rudá hvězda. Bůh se kochal jeho dokonalostí. Byl na něj náležitě pyšný. Stálo ho spoustu úsilí stvořit strom tak, aby nebyl pouze plánětem. Neubránil se však pochybnostem.
Boha na každém kroku doprovázel nejvyšší z andělů, světlonoš Lucifer. Ani ten však na ně světlem své lucerny nedosáhl. Nedokázal rozptýlit Boží pochybnosti. Protože jen Bůh ví, co všechno se v ráji může stát.
Na kameni pod stromem se vyhříval had. Bůh řekl: „Ty, který se plazíš po zemi, jsi nyní strážcem stromu života. Budeš střežit jeho i veškeré jeho plody.“
Had se tou poctou tak zamotal, že ho Lucifer celý den rozmotával. Musel kvůli tomu odložit svou lucernu a nemohl svítit Pánu Bohu na cestu.
Ten se rozhodl právě v tento den přivést na svět druhou lidskou bytost. Mimořádnou bytost. Ženu. Družku pro Adama. I stalo se, že na Boha dolehl stín jeho velikosti, který nemohlo osvítit světlo Luciferovy lucerny. Jak Bůh tvaroval ženu Lilith z hlíny, podléhal pokušení. Přinášelo mu nezvyklé potěšení tvořit takovou krásu a dotýkat se jí. Tím bylo zaděláno na průšvih prvotního hříchu. Cokoliv Bůh prožíval v aktu tvoření, stalo se totiž součástí toho, co stvořil. Aniž by si to uvědomil, dal Lilith do vínku dar být pokušením i potěšením zároveň. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Lilith se v ráji začala rychle nudit. Jeden rajský den byl jako druhý. Nestačilo jí to. Chtěla něco nového. Vzrušujícího. Zábavného. Lákavého. Navíc velmi brzy zjistila, že Adam je trouba, téměř netečný k jejím půvabům. Byl poněkud pomalejší a obtloustlý. V ráji se totiž nemusel o nic snažit a všechno mu spadlo do klína. Kde ho Lilith ráno nechala, tam ho večer našla. Někdy se na ni v noci svalil a ráno se zase odvalil. Chyběla mu fantazie, o vnímavosti ani nemluvě.
Lilith se cítila nenaplněná. Nepochopená. Ukřivděná. Nemilovaná. Přehlížená. A tak se kolem sebe rozhlížela, jak a čím by se zabavila. Padl jí do oka Lucifer. Nejvyšší z andělů. Světlonoš. Pravá ruka Boží. Lilith celá pookřála. Byla to výzva.
Luciferovi Adam nesahal ani po palec u nohy. Lucifer, to byla jiná liga. Urostlý, svalnatý, chytrý, ale taky velmi zaneprázdněný, jak neustále poletoval kolem Pána Boha s tou svou lucernou. Stařík už holt hůř viděl a Lucifera dost zaměstnával. Lilith vymyslela geniální plán. Byla nejen krásná, ale i chytrá. Bůh si na ní dal opravdu záležet. Věděla, že jemu nejvíc záleží na červeném jablku. Nechápala sice, proč právě na tom kousku ovoce, ale pro nic za nic ho tam ten had nehlídal.
Takže se nejdřív spřátelila s hadem. Nedalo jí to moc práce. Had trávil veškerý svůj čas tím, že se omotával kolem stromu života, až z toho měl hlavu celou zamotanou. Lilith mu svým šarmem hlavu zamotala ještě víc. Jednoho dne, když se jí povedlo odvést jeho pozornost ke svým nepopiratelným půvabům, jablko ukradla a pečlivě ukryla u rajské brány. V ráji to spustilo neuvěřitelný chaos.
Tehdy přišel správný čas zaplést do svých sítí anděla. Celá rozechvělá mu vysvětlovala, co se stalo: „Ach, Lucifere, chtěla jsem si zblízka prohlédnout jablko. Právě, když had spal. Nešťastnou náhodou spadlo ze stromu. Nevěděla jsem, co si mám počít, tak jsem ho schovala. Doufala jsem, že na to nikdo nepřijde. Jenže teď je kolem toho takový poprask a já vůbec nevím, co mám dělat?!“
Třásla se jako osika, upírala na něj velké oči s chvějícími se řasami, rozpačitě se kousala do plných rtů a zlehka vlnila v bocích. Lucifer ji bratrsky objal. Aby ji utěšil. Když ucítil teplo jejího měkkého ženského těla, stalo se něco, co se mu ještě nikdy nestalo. Jeho tělo zareagovalo zcela neandělsky a naprosto lidsky. Lilith to samozřejmě neuniklo. Přitiskla se k němu ještě víc. Lucifer ji objal ještě pevněji. Podlehl pokušení v podobě krásné Lilith dřív, než bys řekl švec.
Chvíle jejich vzájemného potěšení sledoval had. Zhrzený zradou Lilith nelenil, odplazil se k Bohu a vše mu dopodrobna vyprávěl. I Bůh pocítil něco, co ještě nikdy nepocítil. Žárlivost a hněv. Krásná Lilith a nejvyšší anděl se vzepřeli údělu, který jim určil. Lilith měla být věrnou Adamovou družkou. A Lucifer nositelem světla, pravou rukou Boží. Místo toho se spolu zapletli a sešli tak z cesty, kterou jim vybral. Bůh neviděl, že to jeho potěšení, které prožíval při stvoření Lilith, určilo její osud. Neviděl, že pocity ho ovládají proto, že nemá Lucifera po svém boku, aby osvětloval jeho kroky.
Vykázal z ráje Lilith, Lucifera i hada. Jablko poznání všeho však nezachránil. Chytrá Lilith ho vzala s sebou. Možná proto Bůh podlehl i pomstychtivosti. O Lilith už v ráji nikdy nepadlo ani slovo. Jako by neexistovala. Z Lucifera učinil ďábla a z hada zdroj pokušení.
Prostě ani Bůh nechce přiznávat chyby. Stvořil druhou ženu Evu z Adamova žebra. Vypěstoval další jablko. Nevěděl však, že už nebylo plodem poznání všeho. Bez světla lucerny věrného světlonoše jeho zrak totiž nedosáhl tam, kam dříve. Bůh přestal být vševidoucí, takže i vševědoucí.
To všechno proto, že se neubránil pochybnostem. Zakolísal ve víře v sebe sama. Nedůvěřoval plně tomu, co stvořil, a učinil hada strážcem poznání.
Lucifer a Lilith společně založili jinou rajskou zahradu. I pro hada se v ní místo našlo. Tam, kde spočívá jediný plod poznání všeho, není nic vylučováno. Všechno je součástí. Všechno zde má své místo.
Lidé, potomci Adama a Evy, tuto zahradu rajského poznání nazvali peklem.
