Co už viděl válek a lidského utrpení, to žádný z lidí by neunesl.
Co štěstí s lásek milenců prožil, to závidět by mu mohli andělé amorci.
Co dětí se u něj hrálo na schovávanou, to by bylo napsaných příběhů.
A pak přijde rok 2021.
Ráno si užívá východ slunce a zpěv ptáků v oblacích a děkuje jako každé ráno novému dni. Pak pozoruje, jak přijíždí auto s dělníky. Startují motorové pily a první řežou větve dole. Pak nahoře.
Co dětí se u něj hrálo na schovávanou, to by bylo napsaných příběhů.
A pak přijde rok 2021.
Ráno si užívá východ slunce a zpěv ptáků v oblacích a děkuje jako každé ráno novému dni. Pak pozoruje, jak přijíždí auto s dělníky. Startují motorové pily a první řežou větve dole. Pak nahoře.
Když mají oběd, stojí nahý ořezaný jako pahýl.
Zdeněk Titl (Er- forma)
Úkol: Napište literární esenci hnusného, v níž bude hlavním objektem strom nebo rostlina. Jde to?
Byl jsem dub. Bylo mi 227 let. Vyrostl jsem jaksi omylem na konci vesnice. Když jsem byl mladý a ohebný honili se kolem mě děti. Košatěl jsem, rostl, mohutněl, až se ze mě stal statný strom. Scházeli se u mě na lavičce dopoledne drbny, v podvečer milenci. Blížila se oslava 500 let založení obce. Radní rozhodli, že u této příležitosti, ze mě udělají přírodní památku. Byla velká oslava, radní mě objímali, ověnčili pentlema. Jedlo se, pilo, tančilo. Rok na to, se ti samí radní rozhodli, že na poli postaví supermarket a já že jim vadím. Ani rozloučit se nepřišli. Bylo mi 227 let.
Lenka Prosecká (Ich-forma)
Byl jsi dub. Bylo ti 227 let. Vyrostl jsi jaksi omylem na konce vesnice. Když jsi byl mladý honili se kolem Tebe děti. Košatěl jsi, rostl, mohutněl, až z tebe byl statný strom. Scházeli se u tebe na lavičce dopoledne místní drbny a v podvečer milenci. Blížila se oslava 500 let založení obce. Radní rozhodli, že u této příležitosti tě jmenují přírodní památkou. Byla velká oslava, radní tě objímali, ověnčili tě pentlema. Jedlo se, pilo, tančilo. Rok na to, se ti samí radní rozhodli, že na poli postaví supermarket a že jim vadíš. Ani rozloučit se s tebou nepřišli. Bylo ti 227 let.
Lenka Prosecká (Du-forma)
Tři doubky zdobily náves. Jenže stínily nápisu Hospoda u Rákosníčka. Tedy, stínil ten prostřední. Hostinský se rozhodl. „Trochu ho vořežu, toho si nikdo nevšimne.“
Ostříhal pár větví, za týden zkrátil další, tak to dělal postupně a vcelku to nevadilo stromu ani sousedům. Jen občas chlapi u piva řekli, že tomu prostřednímu dubu se moc nevede.
Při roznášení piva slyšel nějaká ta moudra, jak se zbavit stromů, co překážejí.
„Jo, navrtat kmen, podlít petrolejem nebo benzínem, poškodit lýko… To zkusím.“
Nad zemí navrtal kmen a pro jistotu přilil vše, o čem slyšel. Ránu zaházel zemí. Usmál se nad vlastním škodolibým nápadem při pohledu na čerstvou zem – ještě to osázet maceškama, jak to dělají báby na hřbitově...
A do měsíce zářil hospodský poutač až na hlavní silnici.
(Hana Tučková)
