Chceš se podrbat na koulích, protože tě děsně svědí, ale nemůžeš. Máš připoutané i ruce. Mžouráš do zářivek, pomalu se rozhlížíš, v hlavě ti tříská 1000 permoníků a tobě se začíná vybavovat včerejší den. Nebo aspoň jeho část.
Firemní večírek, holky z kanceláří v sukních a šatech, dokonce i ta vaše protivná uklízečka se vyfikla a ty každou z nich zveš na panáka. S některými si chceš potykat, jiným jen tak čumět do výstřihu, a těm, co už je znáš, poplácat po zadečku.
Na parketu jsi s každým panákem lepší a lepší tanečník. Odvazuješ se a od kozáčka se dostáváš na umění Johnyho Travolty jako v Horečce sobotní noci. Jenže panáky si vybírají svou daň. Víš, že jsi trochu agresivní, když se dostaneš do ráže, ale říkáš si, je to jednou za rok. Co by se tu mohlo stát? Jenže ses neuhlídal. Matně si vzpomínáš, že přišel manžel jedné kolegyně, se kterou jsi na parketu tančil a dostal jednu mezi oči. Ani nevíš proč.
Možná proto ty permoníci. I když si zbytek večera nepamatuješ, každopádně víš, jak dopadl.
Říkáš si, to jsem se zase převedl. To, abych zase chodil chvíli na noční směny. Ježíš, ty koule fakt svědí...
Zadání: Dopište příběh v DU-formě, který začíná Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel jsi oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit, kde to jsi, ani co je za den.
