Hřejivá Dobeška - napsala Zdena Součková

Fotografie Monika Dvořáková

V pátek ráno. Brně od rána sněží. Ve vlaku ČD se netopí a netěsní okna. Cesta do Prahy tři a půl hodiny. Nemám ranní kávu. V Praze prší. Můj partner nese deštník tak, že na mě nejenom prší, ale z deštníku mi ještě odkapává voda na hlavu. Cítím, jak můj krásně nadýchaný účes plihne. Cesta přes celou Prahu na Dobešku. Doma jsem zapomněla svoji bižuterii, nemám si co pověsit na krk. Trošku nervozita, trošku tréma. Rychle se stmívá, zima.

Střih. Světlo a teplo na Dobešce. Rozesmátá Dana s Natašou. Yakeena v první chvíli v roušce ani nepoznávám. Smích a objímání. Spousta známých tváří - my, účastníci kursů Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou a vzácní hosté. Přede mnou sedí pan Prof. Pafko s manželkou, v další řadě vidím Davida Vávru, kmotry dvou právě křtěných knih, „Jak mě o panenství připravil Dřímající hrom“ a „Duši nespoutáš“. 

Jazzová zpěvačka Eva Emingerová s klavírním doprovodem Radima Linharta, který umí zahrát tři tisíce skladeb zpaměti…

S Evou jamuje i náš „spolužák“ David Greger. Mimochodem také autor nedováno pokřtěné knihy „Vydři-duši“. A na klarinet zahrál dokonce i tatínek Eminger (87 let!), úžasný výkon. Klavírní virtuoska Veronika Böhmová a Chopen… 

 Úplně mě přešla tréma, čtu na jevišti svoji povídku.
Prý bylo nezvykle málo diváků… vzhledem k okolnostem celkem pochopitelné. Ale pro mě byla nádherná atmosféra a úžasná společnost milejší, než tisíc diváků.
V sobotu ráno neprší ani nesněží, ve vlaku je teplo, mám v sobě ranní kávu. Poeticky zasněžená krajina utíká tak rychle, že jsme v Brně už za tři hodiny. Příště zase, Dobeško!
(Jestli mě Dana pozve ).