„Dobré ráno, Forevere! Obligátní otázka: tak kolikátý den už tu jsme?“
„Dobré ráno, pane, dnes jsme tu přesně 996 dnů.“Jednotlivá rána tady probíhají dost podobně. Astronaut Michael Hopkins má rád rutinu. Pravidelné činnosti a nastavený stereotyp ho uklidňují. Má potom pocit, že vše funguje, jak má.
„Forevere, proveď prosím kontrolu všech systémů.“
„Kontrola všech systémů zahájena, pane. Systém syntézy a produkce kyslíku – funkčnost na 100 %, systém syntézy a produkce vody – funkčnost na 100 %, systém recyklace bioodpadů – funkčnost na 100 %, záložní systém – funkčnost na 100 %, pane.“
„Děkuji, Forevere, zapomněl jsi na sebe, jak jsi na tom ty?“
„Promiňte pane, kontrola bude ihned provedena. Interní počítačový systém Forever – funkčnost na 100 %, pane.“
Tak, konečně si může dát Mike ranní sprchu. Nechává po sobě stékat proudy vody a myslí na svou rodinu. Už jen čtyři dny a bude se vracet na Zemi. Věděl, že jeho mise bude náročná, na extrémní podmínky byl připravován. V tréninkových simulačních táborech trávil stovky hodin s těmi nejlepšími odborníky z kosmonautiky a psychologie. Ale tady, stovky miliónů kilometrů od Země, je realita jiná, na tu se nemůže nikdo sebelepším fyzickým a mentálním cvičením připravit. V simulátoru opravíte vzniklou chybu vždycky, ale tady se vám to nemusí podařit. Podvědomí to sakra ví, a každým dnem je to horší a horší. Ještě, že se bude brzy vracet domů, uklidňuje se.
„Forevere, za čtyři dny letíme zpátky. Jak se těšíš?“ zeptal se Mike.
„Pane, byl jsem vytvořen jako vaše věrná intelektuální kopie. Emoce ale prožívat neumím, proto na vaši otázku nemám naprogramovanou odpověď. Můžu jen říct, že já jsem Forever a vy jste já.“
Tu reakci dostane Mike vždy, když se ptá na odlet. Já jsem Forever a vy jste já. Já jsem Forever a vy jste já. Já jsem Forever a vy jste já, zní Mikovi v uších, ale myšlenky na návrat domů opakující se definici vždy rychle vytěsní.
Uběhlo několik dní, je tisící den. Den dlouho očekáváného návratu na Zem.
„Forevere, mise je splněna, vracíme se domů!“ říká Mike, zatímco se pohledem ze základny pomalu loučí s pustou kamennou krajinou.
„Pane, říkám vám to každý den a povím i teď, nemám naprogramovanou odpověď. Jen opakuji, že: já jsem Forever a vy jste já.“
„Ksakru, vždyť vím, stále mi to opakuješ. Já jsem Forever a vy jste já. A co má být, proč to říkáš a co to znamená?“ přestává Mike držet nervy na uzdě.
„Pane, já jsem Forever a vy jste já. I am Forever and you are Forever. Here! Já jsem tu navždy a vy jste tu navždy...“
