Tak, a je to tady. Konečně jsem na letišti a mířím do vysněného New Yorku. Však mi kolega Mirek říkal: „Vyser se na nějaký manažerský kurz, jeď radši na jazykový. Já ho teď koupil manželce a je děsně spokojená." Doma to stálo za prd, a tak bylo rozhodnuto.
Příjezd na Manhattan mi otevřel pusu dokořán, až mi v ní vyschlo. V těch filmech ty budovy tak vysoké fakt nejsou. Ubytovala jsem se sice ve tříhvězdičkovém hotelu New York, na 38. ulici a 3. avenue, ale v patrech pro studenty.Pokoj byl malý, jen postel, stůl, oprýskaná židle – úhlavní nepřítel silonek, záchod se sprchou, s tou ze zdi nad vanou, s kohoutky, co nejdou seřídit. Buď se opaříte, nebo se otužujete. Zelený igelit, jako kryt proti pokropení podlahy, který nikdy nefunguje, a s dveřmi, co se nedají zavřít. Prostě klasický studentský pokoj. Ruch velkoměsta tu byl slyšet neuvěřitelně. Ale mně to nevadilo. Byla jsem šťastná, že jsem tu.
Vzala jsem mapu New Yorku a zakroužkovala všechna místa, která bych chtěla vidět. Kde chodil Kevin ze Sám doma, hotel Waldorf Astoria z Cesty do Ameriky a další místa z filmů, které jsem znala. Naplánovala jsem trasu a jako první bod bylo, najít školu. Stála u Empire State Building na 7. avenue a 38. ulici. V osm ráno úkol splněn, a tak jsem pokračovala dál k "žehličce", kde se scházel Tom Hanks a Meg Ryan v Lásce přes internet. Káva v "mekáči" a po vyhlášené 5. ave směr Central park. Ten den jsem nachodila snad 20 km.
V pondělí jsem dorazila do školy. Už jen příjem byl jazykový porod. Přišla jsem do třídy pro pět studentů. Po náročných osmi hodinách, kdy první dvě jsem netušila, co tam dělám, následovala další túra. Tentokrát po stopách seriálu Sex ve městě. Boutique Manola Blahnika jsem prostě musela vidět. V tu dobu jsem ten seriál měla jako večerníček.
Vycházky byly fajn, ale nějak jsem se začala cítit sama. Vůbec jsem netušila, že to přijde tak brzy. Hned v úterý vyzývám studenty na odpolední pivko. Venku, i když je půlka září, je krásné léto, takže restaurační zahrádka značka "ideál". Všichni už něco měli, jen spolužačka, malá, roztomilá Japonka Haruka, říkala, že jde na degustaci piva se školou. „Realy? Jdu taky.“
Ve školním klubu, kde byl sraz, se scházely všechny možné národnostní skupiny – Číňani, Japonci, Korejci. Během chvilky přišla osmnáctiletá holka v teplácích, dva Brazilci ve věku 50-60, Rusák. Katastrofa, tak já zmizím. O čem se s nimi budu bavit?!
Už jsem vstávala, když vtom slyším: „Helloooo, Maria!" V duchu si říkám: fuck, Haruka, z toho už se nevyvleču.
No a už je tu učitelka. Klábosíme cestou na metro, ptá se, odkud jsem. „Czech republic."
„Taky mám ve třídě jednoho Čecha, jde s námi.“
Okamžitě jsem zapátrala v paměti, jako v těch filmech, kde si super dokonalí detektivové přehrávají místo činu, a jediný možný adept byl Rusák.
„Ten v té černé bundě?"
„Jo, jo, to je on, ale budete se bavit anglicky." Tak určitě!
V metru byl jediný, kdo stál mimo skupinu. No, to bude pokec, říkám si v duchu.
Dovnitř hospody jsem šla jako poslední. Vidím Haruku, jak se snaží rukama, nohama, vysvětlit tomu Rusákovi (Čechovi), že mi drží místo. Nahrávka na match ball. „Klid, sedni si, se vejdem," říkám česky. Ten mračoun se otočil s úsměvem od ucha k uchu, zalapal po dechu a jediné, co vyplodil: „Ty jsi Češka?"
Z dálky bylo jen slyšet: „English, please."
„Mariana."
„David.“
Třikrát jsme otočili rundu piva a mluvili česky, o Čechách. No, a po třetím pivu jsme zjistili, že jsme zůstali sami dva. Svěřila jsem se mu, že metro a já nejsme kámoši. Takže mě dovezl až k hotelu.
Druhý den jsme se potkali na obědě. To odpoledne byl naším cílem Central park. Přišel s lahví vína v sáčku a prozřetelně si sehnal i kelímky ze Starbucks. Sedli jsme na kousek skály a pozorovali západ slunce. Kecali a kecali, až do tří do rána. No, a tak to šlo každý den. Celý měsíc. Prošlapali jsme celý New York křížem, krážem. Navštívili jsme snad všechna newyorkská muzea, prošli se po všech mostech, Time square bylo naše rendéz-vous místo.
A jak to vše dopadlo? Přesně tak, jak jsme ani jeden nechtěli. Zamilovali jsme se. Prolíbali se celým New Yorkem. Jeli na výlet do Washingtonu, vypili kupu vína, užili si i ten sex. Nebudu lhát.
Během prvního společného roku jsme vyřešili každý svou minulost. Postavili dům a po pěti letech vztahu se nám narodila krásná dcera Marie. A navíc jsem si dovezla manolky, stejné, jako měla Carrie Bradshaw, ve kterých jsem se vdávala za svého "pana Božského".
