Sebevědomě odtančím půlku nacvičené choreografie. Pode mnou zní hlasité: „Yaas queen!“ Stále s větší a větší vervou se vrhám do každého kroku. Diváci křičí, tleskají, jsou nadšení a já s nimi.
Otočím se doprava, doleva, hodím hlavou, na tváři americký úsměv. Ten pomalu ale jistě mizí...
To je ostuda. Všichni s vykulenýma očima koukají na moji lesklou pleš, obnaženou v záři reflektorů.
Že já radši nezůstal u řezničiny.
