V lese vyklíčily dva malé smrčky. Poklidně rostly a sílily, a když byly větší, začaly na jejich větve usedat ptáci, honit se veverky a cestovat mravenci. Jeden ze smrků to nesl velice nelibě. Chtěl růst hezky pravidelně a nestál o žádnou společnost.
Hlavní pro něj bylo, aby se mu nepolámaly větve, nepodemlely se mu kořeny a byl dokonale rostlý. Chtěl mít vše kolem sebe pod kontrolou.
Druhý smrk byl jeho pravý opak. Miloval všechna zvířata a ptáky, kteří k němu zavítali, a nějaká polámaná větvička mu nevadila.
Jednou koncem roku přijeli do lesa dřevaři a porazili dokonalý smrk. Odvezli ho do města na náměstí, ozdobili ho a smrk byl pyšný, kam se až dostal... než pochopil, že za pár týdnů skončí jako topivo v kamnech.
Poučení: Dokonalost ke štěstí nevede.
Jednou koncem roku přijeli do lesa dřevaři a porazili dokonalý smrk. Odvezli ho do města na náměstí, ozdobili ho a smrk byl pyšný, kam se až dostal... než pochopil, že za pár týdnů skončí jako topivo v kamnech.
Poučení: Dokonalost ke štěstí nevede.
