Usadil se pod smrkem a vztekle praštil vybitým mobilem do měkkého mechu. Co se jeho týče, mohl klidně sedět i pod jedlí nebo borovicí – detaily, jako tvar šišek rozesetých všude okolo a typická vůně jehličí, jsou pod jeho rozlišovací schopnosti.
Zvrátil hlavu a tam nahoře, nad korunami stromů, uviděl ocelové nebe. Les byl tichý, temný a na všechny strany úplně stejný. Někde tady je pěšinka s odhalenými kořeny a žlutou turistickou trasou. Problém je, že vůbec netuší kde.
