Zdravim, já jsem jako přišel reklamovat tyhle brýle. No jasně, že sluneční. Tak nejsem děda, ne?! V sedmnácti snad ještě nepotřebuju dioptrie. Proč? No ty vole, hroznej pařák byl, válíme se s holkou v posteli, plánujem program a už voknem na mě svítí to šílený slunce. Tak vstanem, Anča šla udělat vajíčka, prostě lahoda po tý divoký noci, však to znáte. A já si vzpomenu, že mi Jenda, skvělej kluk, skoro brácha, koupil k narozkám brejle, fakt pěkný. Tak si řikám: super, Oli, dneska se po tobě bude ohlížet celej Újezd. Nasadim si je, zamrkám si a ty vole, celý poškrábaný jsou. Přísahám, že jsem je neměl ani jednou na sobě, se podívejte. A pohněte si, už se na mě lepí košile, jaký tady máte vedro.
Napsáno podle zadání:
Napište "dialogický" monolog – hovoří jen postava zákazníka (prodavače neslyšíme). Během hovoru se musíme dozvědět, co má na sobě, kolik je jí let, jaký je její nejlepší kamarád (-ka), kdy měla první či poslední sex, co ráno snídala a kde bydlí.
