Abych vás uvedl do děje, musím vám říci, co je to ta spánková paralýza.
Je to stav ve spánku, velmi podobný noční můře, ale několikrát horší. Tento fenomén se projevuje zvýšenou hladinou stresu a nedostatkem spánku.Při spánkové paralýze vidíte děsivé halucinace; například věci, kterých se člověk nejvíce bojí. Takže klauny, vrahy a jiné kreatury z těch nejhorších nočních můr. Samozřejmě můžete slyšet kroky, rány a křik. Více o tomto fenoménu zatím nevíme, známe pouze domněnky vědců.
No a teď příběh...
Asi jste pochopili, že budu vyprávět o tom, jak jsem prožil spánkovou paralýzu.
Začíná říjen a končí září, měsíc plný školních testů a zkoušení ze všech předmětů. Sezení do půl jedné ráno nad matematikou... Ale konec tohoto strašného měsíce konečně přišel. Ze školy jsem šel rovnou domů, udělal každodenní domácí úkony a šel do svého pokoje. V půlnoci vypínám počítač a jdu spát. Hned, jak padnu do peřin, usnu tvrdým spánkem.
Pak mě ale probudil známý zvuk... Školní zvonek, který ukončuje hodinu, nebo ji v horším případě začíná. Z pronikavého zvuku mi začala třeštit hlava. Chtěl jsem se za ni chytit, ale mé ruce nereagovaly na žádné pokyny. Najednou zvuk zvonění přestal a mně se ulevilo... Ale když jsem se pokusil vstát, nedokázal jsem to. Z rohu pokoje jsem uslyšel praskání, jako když u oběda lámete kuřecí kosti. Pak se to začalo přibližovat ke mně...
Ve tmě se rozsvítily dvě rudé oči, které žhnuly jak dva uhlíky z táboráku. Pak se zjevila silueta. Vypadala jako mrtvola, vytažená čerstvě z hrobu. Na některých místech jí chyběla tkáň, hrudní koš byl obnažený a přes malé otvory byly vidět zavěšené orgány.
Ta věc byla pokroucená, jako by měla každou kost v těle nadvakrát zlomenou. Chvilku na mě ta kreatura zírala, ale pak se dala do pohybu. Garantuji vám, že jsem se ve svém životě ještě nikdy tak nebál...
Když to přišlo k mé posteli, podíval jsem se tomu do obličeje. V ten moment se mi už úplně zastavilo srdce...
Byla to moje třídní učitelka. Díval jsem se do těch prázdných očí, které nemrkaly... Najednou se předklonila k mému obličeji. Chybělo jen pár milimetrů, aby se její nos dotkl mého.
V tu chvíli se ozval ten zvuk... CRRRRRRRRRRRR!
Okamžitě jsem zase získal svoji pohyblivost, vyletěl jsem z postele a máchnul jsem obranně před sebe. Nic tam nebylo... Rozběhl jsem se k vypínači a rozsvítil. Nikde nic.
