Uděláme si to hezký... i bez diváků - napsala Anna Vocelová

Foto: Monika Dvořáková

"Uděláme si to hezký... i bez lidí." V tomto duchu zahájila na Dobešce 25.11.2021 autorské čtení svých žáků Dana Emingerová. Nemohli tu být zdaleka všichni. Nejen proto, že se nevešili do nabitého programu, ale také kvůli tomu, že neměli Tečku, měli Covid nebo jiné omluvenky. Na každého platícího diváka jsme proto čekali jako na Godota… Moc úspěšní jsme však v této disciplíně nebyli. V sále tak bylo víc židlí volných než zaplněných, což naštěstí z jeviště nebylo v záři reflektorů vidět. Chyběla roztomilá čeština Asji Žilové, neotřelé poetické obraty Alenky Bruthansové i Bohunčiny příběhy s Bohoušem. Oproti tomu nechyběly scénky z Loučeně, moudrá slova profesora Pafka o tom, že mluvit může kdokoli, ale psát je práce, proto se do toho každému nechce, ostrovtip Davida Vávry, který kvůli nám zkrátil svůj pobyt v lázních. Vše doplnily Daniny vzpomínky, jazzový doprovod její sestry Evy, libé tóny linoucí se od klavíru virtuosky Veroniky Böhmnové a naše výtvory.
Večer otevřel Yakeen svou Jizvou. Snad každému lezl mráz po zádech při představě dětských zad rozpáraných rezavým plechem trčícím z podvozku auta. První křtěnou knihu – Jak mě o panenství připravil Dřímající hrom a jiné povídky – tak představil víc než barvitě. Nataša Richterová jej pak doplnila svou povídkou Mimořádná událost o tom, že s doktorem nemusíte chodit na rande jen za účelem navázání partnerského vztahu. Nesmáli jsme se ani u jedné. Zato u povídky Zdeničky Součkové Láska skrze kalhotky jsme si to vynahradili.
Křtil se nejen Hrom, ale i kniha Martina Tomáška – Duši nespoutáš. Prvotina tohoto mladíka na vozíku je zajímavá nejen svou formou, ve které se kombinují Martinovy povídky s jeho rozhovory vedenými s Danou po massengeru, ale také tím, že vůbec vznikla. Za to patří velký dík právě Daně a také Petru Holubovi, který spolu s ní knihu editoval. Je místy drsná, někdy vtipná, každopádně opravdová – řekla bych já po jejím přečtení.
Po přestávce nás do varu dostal svou zrapovanou básní Rap off být Šimon Pravda, na kterého navázal poetickým Hledáním Libor Frank – „Hledáme, jak dobou nebýt zbití a jak nebýt v řiti“ – verše trefné nejen v dnešní době. O moc veseleji nepokračoval ani Standa Rokos, který ovšem svým Requiem vytvořil správný oslí můstek Marku Gregerovi a jeho nedávno vydané humorné knize o cyklickém putování lidské duše Vydři-duši, ze které nám přečetl pár úvodních stran o tom, jak to může dopadnout v nebeském úřadu Centro Universum poté, co si to člověk na tomto světě hodí… 

Další sekci obstarala dívčí trojice. Začala Anna Dostálová – sestra slavného bratra Josefa barvitě popsala jeho zmařený veslařský sen na poslední olympiádě - Zvedni se silnější. Pokračovala Zuzka Kratochvílová čtením o krtečkovi, které se rázem překlopilo do Sexuální výchovy malých děti. Z říše nejmenších jsem se nevzdálila ani já se svým příspěvkem Zjevení ze západu o tom, co zajímavého mi kromě kulatých barevných žvýkaček a obnošeného oblečení přivezla ze Švýcarska má sestřenice.
Večer se pomalu chýlil ke konci. Před závěrečnou písničkou Život je jen náhoda jsme si ještě vyslechli pohádku Kouzlo Vánoc Martina Zvoníčka a také originální báseň Davida Vávry – Hadr, chleba, drdol, zuby. Přijde vám název poněkud chaotický? Možná proto těmito čtyřmi slovy kdysi pojmenoval Danin tatínek Jiří nepořádek v jejím pokoji.
Ale neboj, Dano, v pátek to nebyl žádný chleba – hadr – drdol – zuby, naopak to byl opět po roční vynucené pauze prima čtecí večer. Navíc si myslím, že Arnošt, pokud postupně nepoposedával po těch prázdných židlích, nás shora všechny sledoval. A třeba se i zasmál.