„Ahoj, pojďte dál,“ vítá svoje rodiče ze dveří nově pořízeného rodinného domku ve Staré Ruzyni. Všechno se to hezky sešlo, společně se svou ženou jim chce ukázat nové bydlení a zároveň sdělit, že se stanou prarodiči. Tuto událost precizně připravoval, on ostatně cokoliv ve svém životě ladil do posledního detailu. Tvrdá výchova ho naučila pracovitosti, morálce a kázni.
„Moc rádi vás vidíme, mami a tati!“ Sundává oběma postupně kabáty a zve je na prohlídku nového obydlí a na slavnostní oběd. Jeho matka učila na Karlově univerzitě a otec je válečný veterán – stíhací pilot, který po návratu z války sváděl další těžký souboj – s posttraumatickým stresovým syndromem. Celým domem se line vůně nedělního oběda, jeho žena Ema postupně servíruje tříchodové menu. Po výborném hovězím vývaru a kachně se zelím a knedlíkem přichází na řadu jablečný štrúdl s domácí šlehačkou, nesmí chybět ani káva.
Byť se jedná o setkání v nejbližším rodinném kruhu, návštěva je vedena ve formálním duchu, koneckonců jsou na to takhle všichni zvyklí. Budoucí rodiče hledají vhodnou chvilku, kdy řeknou kýženou novinku. Kouká na svého otce, jak klidným pohybem rozmíchává kostku cukru v kávě, až je slyšet cinkot lžičky – to, jak v pravidelných intervalech naráží o stěny porcelánového šálku.
Když v tom najednou v otci tak škubne, až šálek upustí nekontrolovaně na zem. Všichni oněměli. Nikdo nemohl přeslechnout zvuk nedaleko přistávajícího letadla.
