Nestíhám. Přestože mě čeká ranní sprint na autobus, hledám po domě sluchátka. Vybíhám z domu, málem zapomenu roušku a celá udýchaná dorážím na zastávku. Autobus zrovna přijíždí.
Zamáčknu se do sedačky a konečně se můžu soustředit na libé tóny ve svých uších. „Zapomněla vážení, na jahody mražený…“ pousměju se. Vybaví se mi letní tábor.
Zdá se mi, jako by to bylo už hrozně dávno. Chtěla bych zas žít jen ranními rozcvičkami, hraním si na Harryho Pottera a každý večer sedávat u táboráku.
To se zrovna Alešovi špatně spalo, v šest ráno přitáhl obrovský reprák doprostřed stanového městečka a touhle písničkou nás probudil. Rozespalá banda teenagerů si to ale nenechala líbit a náležitě ho potrestala. Vrhli jsme se na něj, dva největší kluci ho chytili, jeden za nohy, druhý za ramena, a hodili ho do řeky.
Na tohle probuzení asi nikdo z nás nezapomene. Takový budíček by se mi hodil dnes.
