Chinaski – napsal Štěpán Klega

Svojí ženě, když jsme spolu ještě chodili, jsem poslal seznam svých oblíbených písní. Každá měla popisek, proč a co konkrétně na nich mám rád. Ona mi mimochodem stejný seznam už čtyři roky dluží. Dnes bych z daného alba na tento seznam pravděpodobně žádnou píseň nepřidal, ale i tak pro mě má zvláštní kouzlo, které mě okamžitě vrátí do dětství.
V roce 2005 jsem však ještě žádný seznam neměl. Měl jsem přehrávač, CD s modrým obalem a žlutým písmem. Dostal jsem ho v zimě k narozeninám a spoustě textů vůbec nerozuměl. Chinaski – Music Bar. Atmosféra zakouřeného baru, ve kterém Malátný pobrukuje Tabáček, mi byla ještě dost vzdálená.

Dnes mi některé texty připadají ještě aktuálnější než tehdy. Když jsem si to album nedávno z nostalgie pouštěl, okamžitě mi texty, vpálené někde hluboko v mozku, vyskočily společně se vzpomínkami na prázdný pokoj, hudbu z přehrávače a knihy. Vrací mi to vzpomínky na dobu dětské naivity, prvních lásek a nevědomosti. Neuvědomoval jsem si, že lidé různých národností mohou mít problémy v manželství, jak se zpívá v Asii, prvky existencionalismu o tom, že občas člověk chce prostě smazat sám sebe ze systému a mít pohodu, klídek a tabáček. Nebo se zamilovat tak nešťastně a nechat si odejít osobu, o které je zpětně přesvědčený, že byla ta pravá, jak se zpívá v Bylo nebylo. A pamatuji si naprosto přesně, co jsem tehdy během poslouchání četl.
Tohle CD mám pevně spojené s mayovkami a pobíháním Vinetoua po Divokém západě. Tklivé tóny a texty celého alba se nečekaně hodí k romantizované verzi indiánských příběhů. Pamatuji si knihy v měkké vazbě vytištěné na bílém papíru s krásnými ilustracemi, které mi koupil děda v antikvariátu, u indiánky v suterénu (tak se mu vážně říkalo!). Ty knihy jsem už dávno prodal zpátky do antikvariátu, ve kterém jsem je koupil, ale ten pocit a vzpomínky mi zůstanou navždy.