Pudinkový větrník si užíval poklidného života s křehkou rakvičkou, jejíž sladkou krustu po večerech rád okusoval a vylizoval z ní šlehačku. Za nějakou dobu byla rakvička značně okoralá, čili když potkal bílkové pokušení v podobě čerstvé laskonky, neodolal. Laskončino cukrování jej natolik okouzlilo, že si okamžitě zamiloval její kokosový nádech, a oddal se bezhlavě všem požitkům, které její vláčné tělo nabízelo. Jednoho dne se rakvička roztouženě přiblížila ke svému větrníku a na jeho čepičce ucítila podezřelou vůni kokosu. Došlo jí, že onen odér pochází od laskonky ze sousední vitríny a šla si to s ní vyříkat.
Větrník zvětřil odtažitost své rakvičky i milované laskonky, a tak se je svým šarmem snažil ucukrovat. Rakvička se nakonec uklidnila a laskonka se stáhla zpět do svého oddělení. Ovšem to by nebyl větrník, kdyby jeho milostné touhy náhle uhasly. V době, kdy se obě holky vztekaly, běsnily a větrník plísnily, se totiž objevila zčistajasna na obzoru palačinka se svou francouzskou nonšalancí, otevřená nejen sladkým, ale i slaným ingrediencím a nabízející nespočet polev. Větrník se tedy jal postupně slízávat jednu její polevu po druhé a po ochutnání její slané verze jí natolik podlehl, že svůj tradiční vanilkový pudink definitivně vyměnil za slaný karamelový krém.
Poučení: Není nad to si život pořádně osolit, aneb když se dvě perou, třetí se směje.
