Esence pocitů – napsaly Martina Talířová, Sofie Epsteinová

Krásné
Blankytně modré moře šumí a jeho vlny hrají tichou melodii. Ležím na břehu, poslouchám tento koncert a nechávám se hřát pískem a sluncem. Dívám se na horizont a přeji si zastavit čas.
Martina Talířová

Zabouchl jsem za sebou dveře. Sundal si vlněný kabát a dýchl na promrzlé ruce. Z kuchyně byla cítit vůně citronu. Anička zas pekla bábovku. Už hubovala dětem, které běžely ze schodů a křičely: „Tatínek je doma!“
Sofie Epsteinová 

Veselé 

„Ahoj Terezko, slyšel jsem, že se učíš anglicky.“ „Ano, to je pravda.“
„Můžeš mi s něčím pomoci?“
„Určitě.“
„Tak pojď, půjdeme spolu do lesa na dřevo.“
Martina Talířová

„Znáte Frantu Vondráčka? Neznáte? Já taky ne.
Sofie Epsteinová 

Smutné
Leží na zádech a čeká, až sestra připojí pásy monitoru. Těší se na zvuk bijícího srdíčka toho malého tvorečka uvnitř rostoucího břicha. „Píp, píp, píp.“ Krásný zvuk. Najednou se rozhostí ticho...
Martina Talířová

Vrásčitýma rukama svírala křížovku. Písmenka byla tak malá, že na ně pořádně neviděla. Ani je nechtěla vidět. Čekala, až odbije třetí, až přijde Ondra, Maruška a Pepa. Toho už se ale nikdy nedočkala.
Sofie Epsteinová 

Hnusné
„Jen se mi svěř, uleví se ti. Jsem jako hrob,“ nabídla Marie. Hned jak odešla, sáhla po telefonu: „Čau Terezo, mám zajímavé novinky o té koze odvedle! “
Martina Talířová

První, čeho si všimla, byly jeho dlouhé žluté nehty na třesoucí se ruce, která visela vedle těla, jako by k němu ani nepatřila. Nebyla schopná se hnout. Hlavně ať to brzo skončí…
Sofie Epsteinová

Erotické
Jeho oči sledovaly rychle se přibližující podpatky červených lodiček, pomalu směřovaly ke konci krátké sukýnky nad koleny, a nakonec upřely zrak na přiléhavé bílé tričko, kde se mezi ňadry pohupovala visačka organizátorky akce. Najednou stála před ním a on četl její jméno. Rychle zdvihnul pohled a zjistil, že má nádherné modré oči.
Martina Talířová

Na rtech cítila jeho horký dech. Nehty mu zarývala do zad. Orosená těla se na sebe lepila.
Sofie Epsteinová

Strašidelné
Je tu někdo? Můžu vám nějak pomoci? No tak, nedělejte si ze mě legraci a ozvěte se!
Tma, chlad a ticho, které přerušuje hlasité dýchání a vrzání podlahy ve stodole. Ozve se rána. Slyším kroky a podlaha znovu nepříjemně vrže. Utíkám pryč.
Martina Talířová

Svit měsíce nedopadal ani na klikatou pěšinku. Temný les šeptal: „Jdi dál, jdi dál.“ A já věděla, že musím, protože praskání větviček se přibližovalo. Svit měsíce nedopadal ani na klikatou pěšinku. Temný les šeptal: „Jdi dál, jdi dál.“ A já věděla, že musím, protože praskání větviček se přibližovalo.

Sofie Epsteinová