Jonáš seděl na střeše starého činžáku v rekonstrukci. Zima mu zalézala za bříška prokřehlých prstů.
Naposledy si popotáhl a s pohledem na pražské střechy odhodil nedopalek do útrob potemnělých ulic pod ním.
Cigareta lehce zaškobrtla, párkrát břinkla o rudé střešní tašky a poté sletěla za předchozími společnicemi dolů.
Jonáš ji pozorně poslouchal. Nahnul se dopředu a poklepával si na kolenou v rytmu jejího pádu, jen aby vytěsnil dunivé basy zdola.
Neonový nápis Paradigma Hotels na něj ze tmy zlověstně mrkal.
Snažil se třídit své myšlenky. Přemítat jen nad tím, jak se odsud zítra dostane, omluví šéfové, že už zase nepřišel do práce, zaplatí Tomášovi za další cigára.
Jenže tam přes všechny snahy vždycky zůstala jen Ema.
Holka, která se právě teď nalejvala v suterénu. Tancovala, smála a bavila s někým jiným, protože on se přesně před třema hodinami zmohl jen na jedno rozpačitý ahoj a důchodcovský podání ruky, když ho chtěla obejmout.
„Jakože víš co, mě je to zatim fakt úplně jedno, co budu dělat? Já tyhle kraviny zatím opravdu řešit nebudu. Udělám maturitu a pak se uvidí.“
Další zářez večera.
Celý den byl zticha, jen aby se před Emou v devět večer vybarvil.
Jestli byla někdy šance, že by ho budoucí studentka medicíny vůbec chtěla, tak s příchodem večera čekal tuhle ideu stejný osud jako nedopalky.
Zřítila se do klína Štěpánské ulice a zapadla do prachu u obrubníku.
Opakoval si stále dokola tu větu. Duněla mu v hlavě, s každou další repeticí se jeho hlas krabatil a bobtnal.
Snažil se z pouzdra skoro nehybnými prsty vytáhnout další cigaretu, když se ve vikýři objevila hlava a po ní další s hořkým dozvukem. Ema a Tomáš stáli na žebříku, vzájemně do sebe zapletení, pravděpodobně za záminkou větší stability.
„Ty vole, pojď už taky dolů, ne? Tam jede jiná party. Vždyť je říjen, tady akorát umrzneš kámo,“ značně zpitě na něj zamával a pak se urychleně odebral zase dolů, do jedné z opuštěných místností, aby ulevil žaludku.
Jonáš schoval přítelkyně zpátky do děravé kapsy a slezl dolů k vikýři.
Ani se na Emu nepodíval. Přidržela mu žebřík.
Cítil, jak při zavírání okna rudne. Doufal, že aspoň tohle jeho prokletí v přítmí vidět nebude.
„No tak se tu mějte asi hezky. Já už půjdu, přece jen mi za chvíli jede poslední metro,“ zamumlal a polknul.
Místností se nesla mírná ozvěna jeho hlasu.
Odhodlal se jí pohlédnout do očí, až když ji zase naplnilo ticho. Ema nohou do nánosu prachu kreslila klikyháky.
Objali se a ona mu v pauze mezi zuřivým duněním zdola darovala letmou pusu příslibu na rozpálenou tvář.
Zadání:
Cítil, jak při zavírání okna rudne. Doufal, že aspoň tohle jeho prokletí v přítmí vidět nebude.
„No tak se tu mějte asi hezky. Já už půjdu, přece jen mi za chvíli jede poslední metro,“ zamumlal a polknul.
Místností se nesla mírná ozvěna jeho hlasu.
Odhodlal se jí pohlédnout do očí, až když ji zase naplnilo ticho. Ema nohou do nánosu prachu kreslila klikyháky.
Objali se a ona mu v pauze mezi zuřivým duněním zdola darovala letmou pusu příslibu na rozpálenou tvář.
Zadání:
Napište příběh, v němž odpovíte na následující otázky týkající se hlavního hrdiny:
Jaké je jeho největší trauma z dětství?
Kdy se mu zdál naposledy/jestli vůbec nějaký sen?
Kdy měl poslední lásku a proč?
Co postava a jídlo?
Jak to má s alkoholem?
Čeho nejvíc lituje?
Čím chtěl být/chce být?
Co byla jeho první věta (po probuzení)?
Co má v kapsách?
Co byla první věta, kterou dnes řekl?
Jak se mu vstává?
S jakou částí těla má největší problém/vada na kráse?
Kdy se naposledy s někým líbal?
Jak zdraví svého otce?
Jaké jsou jeho dobré a špatné vlastnosti?
Jaké je jeho největší trauma z dětství?
Kdy se mu zdál naposledy/jestli vůbec nějaký sen?
Kdy měl poslední lásku a proč?
Co postava a jídlo?
Jak to má s alkoholem?
Čeho nejvíc lituje?
Čím chtěl být/chce být?
Co byla jeho první věta (po probuzení)?
Co má v kapsách?
Co byla první věta, kterou dnes řekl?
Jak se mu vstává?
S jakou částí těla má největší problém/vada na kráse?
Kdy se naposledy s někým líbal?
Jak zdraví svého otce?
Jaké jsou jeho dobré a špatné vlastnosti?
