Už je to pět, nebo ne, počkejte, šest, no jo, šest let. Tak letos jsem se teda již šestým rokem zúčastnil soutěže o nejlepší štědrovečerní bramborový salát. Škarohlídové by možná řekli, že je to jenom další vymyšlený důvod štamgastů, jak zdůvodnit doma, proč i na Štědrý den dopoledne jdou do své oblíbené hospůdky. Skutečnost je ovšem prozaičtější. Na Štědrý den dopoledne do hospody tato parta chodila už dávno předtím, než se zavedla memoriálová salátová tradice.
Jednou Vašek Prchal, poté, co si objednal první ze svých tradičních tří piv, hrábl do igelitky a k pobavení všech se na stole objevila plastová miska plná bramborového salátu.„A tož chlapi, moja si myslí, že se jí ten letošní salát docela povedl a já si to myslím taky. Tak vám nesu trošku na košt.“ Vašek kývl na hospodského: „Imro, dej nám sem pár vidliček, ať se v tom nehrabeme rukama.“
O rok později, aniž kdokoliv cokoliv organizoval, nebo někoho k něčemu vybízel, se na tomtéž stole v tomtéž dopoledním čase objevily hned dva saláty. Jeden s majonézou, druhý bez ní. Prý pro porovnání, který je lepší. Ale dalšího roku se Vašek nedožil. Zákeřná nemoc jej sklátila a šlo to rychle. V půli prosince, už nevím kdo, řekl, že když nepřinese salát Václav, přinese tedy on, právě na Václavovu počest. Diskuse u pivka se rozproudila a netrvalo dlouho a byla vymyšlena akce s honosným názvem Memoriál Václava Prchala o nejchutnější vánoční salát.
Hned na prvním ročníku se sešlo salátů více než deset. Pravidla má soutěž jednoduchá. Organizátor vybere od příchozích soutěžících kolem půl desáté dopoledne sklenici salátu a té přiřadí číslo. Po desáté je příjem salátů ukončen, hospodský s organizátorem přichystají vánočně vyzdobenou tabuli a na ní jsou pěkně seřazeny jednotlivé saláty na talířích očíslovaných cedulkami. Hodnotí se škálou bodů jedna až deset, přičemž deset je nejlepší. Hodnotitelem jsou nejen dodavatelé salátů, ale i další příchozí. Každý obdrží hodnotitelský arch, tužku a samozřejmě vidličku a už to jede. Po půl dvanácté je hodnocení ukončeno, body sečteny a ve dvanáct se z anonymních čísel vyloupnou konkrétní „salátníci“. Nejzábavnější je čas během ochutnávky.
„Chutnals už trojku? “
„Trojka mně, člověče, moc nejede. Sou v něm houby, asi žampiony nebo nakládané hříbky, a to já nemusím. Ale devítka, zkus devítku, ta má něco…, no, však poznáš.“
„Devítka dobrý, ale ne na dnes. Dyť je v ní salám!“
„Tak to mně salám nevadí, stejně večer bude řízek na talíři chrochtat. Kapra u nás jí jenom manželka.“
„Hmm, tak to u nás doma bezmasou tradici držíme.“
Saláty jsou si na první pohled podobné, ale při bližším ohledání začínáte zjišťovat rozdíly nejen ve vzhledu, ale hlavně v chutích. Úplně změnit chuť salátu je poměrně jednoduché. Stačí použít jiný druh brambor, přidat nastrouhaných jablek, vylepšit kousky třeba hermelínového sýra. Hodně záleží na množství a kvalitě zeleninové směsi a samozřejmě na finálovém ochucování kořením a dalšími ingrediencemi. Taky není jedno, jestli je salát super čerstvý či je alespoň několik hodin uleželý. Prostě stačí málo a z výborného salátu uděláte průměrný nebo nejedlý. A samozřejmě, často lze též z nechutného salátu mistrnými tahy docílit poměrně jedlou pochutinu. Dodavatelé salátů často ani nepoznají ten svůj, jak jsou z té škály po chvilce zblblí.
Od prvního ročníku však soutěží salát, který se všem ostatním vymyká. Jednak je vždy bez majonézy, bez jogurtu, smetany či jiného mléčného pojiva. Jsou v něm samozřejmě brambory a zelenina, ta ovšem v zajímavém složení a poměrech. A hlavně koření a čert ví, co ještě ze salátu dělá stravu dost rozpačitou. Tak tento salát jindy možná, ale na Štědrý den? Nikomu nechutná. Však má také každý rok smůlu a končí beznadějně na chvostě.
Za těch pár roků už samozřejmě všichni vědí, že dodavatelem tohoto salátu je Mirek. Zatímco ostatní výrobky jsou v podstatě dopředu nepřiřaditelné, Mirkův lze poznat už od pohledu. Jeho každoroční smutek v očích po vyhlášení výsledků je nepřehlédnutelný. Nejhorší to bylo předloni, kdy, jak se při hodnocení ukázalo, skončil na lepším místě i salát kupovaný v nějakém supermarketu, který byl do soutěže dodán pro pobavení a původně jako důkaz, že není nad vlastní výrobu. Už jsem si říkal, proč se Mirek pořád zúčastňuje, když je výsledková listina k němu tak nemilosrdná.
„Mirku, kurnik, tak který je ten tvůj? Máš ho tam vůbec letos?“
„To víš, že mám, ale neřeknu.“
Fakt je, že vzhled i chuť letošních salátů je velice vyrovnaná. Rozhodně nelze mezi nimi najít žádného outsidera. Tak to jsme tedy vážně zvědaví, jakou inovaci Mirek udělal, že je nyní dopředu neodhalitelný.
Udeřila dvanáctá a je tu vyhlášení letošních výsledků.
„Vážení přátelé, letos jsme se rozhodli, že nebudeme uvádět pořadí a počty získaných bodů u salátů, které skončily na horším než desátém místě. Začneme tedy od desátého místa směrem k vítězi. Takže desáté místo a celkový počet sto dvacet šest bodů získává salát číslo čtyři, a to jsou Holubovi. Gratulujeme. Na devátém...“
Právě zaznělo jméno stříbrného účastníka. Mirek se mezi jmenovanými neobjevil, první bývá celkem tradičně salát Jardův nebo výborný salát od paní Menšíkové, a tak může být jeho útěchou, že mohl skončit třeba i jedenáctý, a tedy někde v půlce pelotonu.
„Vítězem letošního ročníku Memoriálu Václava Prchala o nejchutnější vánoční salát se stává salát číslo šest s celkovým počtem sto osmdesát dva bodů, a to je Miroslav Hlobil! Blahopřejeme a zde je cena.“
„Vítězem letošního ročníku Memoriálu Václava Prchala o nejchutnější vánoční salát se stává salát číslo šest s celkovým počtem sto osmdesát dva bodů, a to je Miroslav Hlobil! Blahopřejeme a zde je cena.“
Brada spadla všem. „Vítězem letošního ročníku Memoriálu Václava Prchala o nejchutnější vánoční salát se stává salát číslo šest s celkovým počtem sto osmdesát dva bodů, a to je Miroslav Hlobil! Blahopřejeme a zde je cena.“
„Prosim tě, Miro, cos v tom salátu udělal jinak, že seš nejlepší?“ Mirkovi štěstím září oči. „Vítězem letošního ročníku Memoriálu Václava Prchala o nejchutnější vánoční salát se stává salát číslo šest s celkovým počtem sto osmdesát dva bodů, a to je Miroslav Hlobil! Blahopřejeme a zde je cena.“
„Já sem se salátem ani dřív ani teď nedělal nic, ale vyměnil jsem manželku.“
