Vánoční dárek - napsala Jaroslava Halounová

Kytara: „Kdo jsem? Vždycky se mě někdo rád dotýkal, třebaže jsem nebyla tím, čím jsem dnes, a já jsem doteky ráda přijímala. Pak přišly zdatné a šikovné ruce, které mě změnily.“

Ruce: „ A jak se cítíš dnes?“
Kytara: „Stala jsem se krásným vánočním dárkem pro človíčka, který si mě tuze přál. Už nečinně nepostávám na místě, ale mám úplně novou roli.“
Ruce: „ A jaká je Tvá úplně nová role?“
Kytara:  „Celá jsem se proměnila. Říkají o mně, že mám krásné, hladké tělo, nádherný dlouhý krk, lesklé struny a voním. Jsem nedočkavá, až mě něčí ruce k sobě přivinou.“
Ruce: „Mohu si sáhnout? I mě lákají Tvé struny...“
Kytara: „Ó, to bude krásné! Jsem skvěle naladěna. Líbí se mi, když ruka objímá mou šíji a jemné prsty hladí mé struny.“
Ruce: „Moc bychom si přály častěji s Tebou splynout a lidem rozdávat radost, potěšení nebo smích.“
Kytara: „Ale já ještě umím další kouzlo! Vezme-li mne do náruče zamilovaný , jeho roztoužené srdce dělá divy a jeho jemné prsty promění mé tóny v láskyplné vyznání!“
Ruce: „Hm, já vím a cítíme se při tom tak důležité! Láska je totiž vzácná!“
Kytara: „Jindy umíme veselou společnost pěkně rozparádit! Přidají k nám své hlasy, třebaže nejsou tak harmonické a líbezné jako mé.“ 

Ruce: „Máš pravdu. Sice někdy jsou mé prsty celé rozbolavělé, ale krásné vzpomínky prsty rychle zahojí.“