Že by zázrak? - napsala Ilona Marhevská

„Budíček, vstáváme, ať to všechno stihneme!“ 

Ach jo, vůbec se nám nechce, ale přesto i s bráchou vstáváme. Už nejsem malá holka, chodím na střední, a tak pomůžu mamce nejen s úklidem, ale i s vařením. Dnes je totiž den D. Přijede babička. 

Celé dopoledne leštíme, utíráme, vysáváme, vaříme, pečeme, zdobíme. Až to u nás vypadá jako v předváděcím bytě z magazínu. V momentě, kdy slyšíme tátovo auto na příjezdovce, se chytneme s mamkou za ruku.

 To zvládneme, jako bychom si navzájem dodávaly sílu a trpělivost. 

Otevíráme dveře a vítáme babičku. „N,o nazdar. Nestůj tam jak tvrdý ý a pojď mi pomoc!“ zdraví zase ona nás.
Když vejdeme do obýváku, tak si všimnu, jak babička nakrčí nos. Prstem projede po komodě, rozhlédne se a dokonce zkouší vlhkost hlíny v květináči. Než si sedne, smete z gauče neexistující drobky. 

„Tak co Tomáši, už máš nějakou holku?“ vyzvídá od mého bráchy, který se zašklebí. 

„Ale babi, vždyť je mi dvanáct! Ale ségra má kluka!“ 

Babička se na mne otočí a prohlédne si mne od hlavy k patě. „Slušná holka by se v tvém věku s klukama netahala.“ Holt na každého jiný metr.

Během oběda posloucháme babiččino vyprávění. Dozvíme se, jak to v jejím městečku chodí nebo spíše nechodí. Jak se Růža, babiččina kamarádka, konečně rozvedla. Jak jsou strašně drahé energie a hlavně jak je naše vláda neschopná. 

„To kdybych tam byla já, to by všechno fungovalo! To si pište,“ prohlašuje sebevědomě. 

 Ke kávičce mamka nakrojí babiččinu nejoblíbenější buchtu. 

Dneska se nám fakt povedla. Babička vyzvídá, jak si my děti vedeme ve škole, jací jsou naši kamarádi a jak to jde taťkovi v práci. Samozřejmě se dozvídáme, že by vše mohlo být lepší. Lepší prospěch, lepší vztahy, lepší výplata.
I ta buchta prý mohla být lepší. „Je taková suchá. A málo sladká,“ vysvětluje babička.

 
Společně se jdeme projít kolem zahrádky. Venku je nádherný, teplý jarní den. 

„Máte to tu pěkné,“ povzdechne si babička a usměje se. S mamkou nevěříme vlastním uším. Zázrak, babička nám něco pochválila. Opravdu se to stalo? 

„Maruško, ty růže jsou uvadlé, musíš je pořádně hnojit. Plevel ti tu přerůstá a měla bys udělat něco tady s tou trávou. Víš, o zahradu se musíš starat stejně pečlivě, jako o manžela!“ 

Aha, tak zase špatně. 

Zázraky se fakt nedějí.